Neurochirurg: Dříve létal titan na Měsíc, dnes s ním člověk chodí po ulici

„Pouze pokud spojíš manuální zručnost, kterou můžeš do jisté míry i natrénovat, spolu s adekvátně zpracovanými znalostmi, letitými zkušenostmi a pružným rozhodováním, jsi na té ideální cestě,“ říká ústecký neurochirurg Petr Vachata. Vzhledem k tomu, že se známe nějakou dobu a pojí nás kamarádský vztah, tak si tykáme. 

V poslední době bylo tvoje jméno skloňované s několika unikátními výkony. Můžeš je připomenout?
Jako prvním se nám podařilo s využitím našeho kvalitního zázemí uskutečnit stabilizaci zlomeného druhého krčního obratle čistě miniinvazivní perkutánní cestou. Implementovali jsme v léčbě páteřních deformit stabilizační tyče vyrobené pacientovi na míru. A před prázdninami jsme měli možnost pacientovi rekonstruovat velký defekt lebeční kosti implantátem zhotoveným z titanu speciálním 3D tiskem. Vývoj v neurochirurgii a spondylochirurgii běží stále dopředu a je krásné mít tu možnost být u toho. Není to ale žádné privilegium. Vybojovat si tu možnost dnes mají všechna naše domácí pracoviště. 

Při operaci skoliózy páteře jste použili implantát vyrobený pacientovi na míru. Dosud se tyč, která páteř rovná, musela do požadovaného tvaru ohýbat ručně až při operaci. Vidíš v implantátech na míru budoucnost?
Pokud má pacient deformitu páteře, tedy lidově křivou páteř, která vyžaduje operační léčbu, tak se ji snažíme narovnat, protože potřebujeme vytvořit výslednou optimální konstrukci stabilizace pro daného pacienta. Zatímco patologické zakřivení páteře v předozadním pohledu tzv. skoliózy má optimální řešení v úplné eliminaci výchylek páteře do stran, tak korekce abnormálního vybočení páteře z bočního pohledu ve smyslu tzv. lordózy a kyfózy je složitější. U deformit v dospělém věku, které se snažíme léčit na našem pracovišti, se ukazuje, že právě náprava abnormálního zakřivení v této rovině přináší pacientům ten největší prospěch. Výhodou námi zavedené metody je, že si u konkrétního pacienta před operací stanovíme cíle naší operace, rozmyslíme si jednotlivé nutné kroky a provedeme virtuální modelování operačního výkonu a plánovaného výsledku na počítačovém modelu. Po následných úpravách pak navrhneme finální postavení páteře, které je pro pacienta z hlediska rizik operačního výkonu a klinických benefitů to nejlepší.

Ústečtí neurochirurgové byli v japonském Sapporu

Jaké jsou vedlejší přínosy této metody?
Ušetříme při operaci čas nutný ke tvarování tyče spojující mnoho zavedených šroubů a současně pevnost a stabilitu tyče neznehodnocujeme opakovaným ohýbáním. Tyto operace jsou samým stropem v chirurgii páteře a jsou zatížené vysokým rizikem komplikací a neprovádějí se každý den. Základem je přísná selekce vhodných pacientů, ostatně jako u všech ostatních spondylochirurgických výkonů.

Nedávno jste operovali muže z Bíliny, který dostal do lebky titanovou náhradu.
Byl to další případ personalizovaní medicíny. U pacientů, kde je nutné vyjmout velkou část lebeční kosti proto, abychom ochránili oteklý mozek před jeho pokračujícím poškozením, vzniká úskalí, jak vzniklý defekt nahradit. Naštěstí ve velkém procentu případů není problém s reimplantací vlastní části lebky pacienta, která je uložená během akutního období v kostní tkáňové bance v mrazu kolem minus 80 stupňů Celsia. Pouze v případech, kdy je tato kostní ploténka kontaminovaná, tělo ji nepřijme. Když je například rozbitá vlastním úrazem na mnoho malých dílků, tak musíme řešit nějakou adekvátní náhradu z jiného materiálu.

Takže když nelze použít vlastní lebku, tak přichází na řadu titan?
Na prvním místě se volí vždy ekonomicky nejlevnější náhrada z umělých pryskyřic a teprve pokud ta znova selže, přechází se k dražším materiálům. V případě, že nemáme pacientovu vlastní kost, nám nejde nejen o mechanickou ochranu mozku, ale musíme vytvarovat náhradu do nejlepšího tvaru tak, aby kosmetický vzhled byl co nejpřijatelnější.

V čem je titan výhodný?
Titan je velmi lehký, ale přitom pevný inertní kov ideální pro výrobu implantátu pro humánní medicínu. Lidské tělo ho velmi dobře toleruje. Donedávna bylo nepředstavitelné, že by bez hutní výroby mohlo být možné něco technologií 3D tisku z takovéhoto dříve striktně vzácného kosmického a leteckého kovu vůbec vyrobit. Dnes technologie pokročila tak daleko, že v chráněné atmosféře z prášku titanu se stabilizátory z vanadu a aluminia tenký přesný laserový paprsek po velmi tenkých vrstvách v řádech mikrometrů vytvoří postupně finální titanový implantát. Tento implantát si ponechává svoje benefity v podobě pevnosti, lehkosti, biokompatibility. Současně je vyrobený na milimetr dle požadavku konkrétního pacienta. Dříve létal titan na Měsíc, dnes s ním chodí člověk po ulici.

FOTO: Muž z Bíliny dostal v Ústí titanovou lebku. Jako první v České republice

Vypadá to, že vaše pracoviště je průkopníkem těchto metod. Proč se tyto výkony nedělají například v Praze?
Je vidět, že ještě také pocházíš z období před rokem 1989. I já se stále setkávám v běžné denní praxi s pacienty, kteří se mě dotazují, zda by přeci jenom nebylo lepší jet do té Prahy. Doba, kdy bylo dovolené něco dělat striktně podle centrálních orgánů, je naštěstí dávno za námi. A doufejme, že se zase brzo nevrátí. Dnes je možné medicínu při splnění technických a personálních podmínek se souhlasem pojišťovny dělat na nejvyšší úrovni kdekoliv. Pro inovátorskou práci obecně potřebuješ dobré zázemí a pochopení vedení s tolerancí rizika, že tebou zvolená cesta není úplně jednoduchá a může být i slepá. Všechna naše velká neurochirurgická a spondylochirurgická pracoviště mají dobré podmínky pro zavádění nových metod. Nebojím se říct, že odvádějí medicínu srovnatelnou s celým vyspělým světem.

Takže je to o lidech?
Ano. Máš zájem, máš tah na bránu, jsi ochotný obětovat něco navíc? Pokud ano, můžeš riskovat, a když jsi připravený ve správný čas na správném místě, tak máš otevřenou cestu nebo aspoň nemáš zamčené dveře. Vždycky ale je za tím řada příprav a studia. Problémem zůstává odlišné financování jednotlivých pracovišť. Úhrady za zcela stejný typ operace na jednom pracovišti jsou naprosto odlišné od druhého. Takže někde v rozpočtu zbývá více peněz i na tyto nové, zpravidla vždy dražší záležitosti. To je ale politická věc, do které si nikdo nedovolí zasáhnout, aby nesáhl do vosího hnízda. Nerozumím tomu, proč pacient například u nás na severu má nárok na menší balík peněz na zcela identickou léčbu než na konkurenčním pracovišti. Můžeš dostat také dotace anebo granty, ale to je další bolavá noha, a to nejen české medicíny.

V časopisech pravidelně vycházejí žebříčky tzv. špičkových pracovišť a lékařů. Jak tahle hodnocení vnímáš?
K tomu se raději nebudu šířeji vyjadřovat. Určitě je rozdíl mezi chirurgií na malém městě a velkou chirurgickou klinikou ve spektru péče. Nemám ale pocit, že by se v našem oboru někde dělala významně horší anebo lepší medicína. Je to taková novinářská touha sestavovat stupně vítězů ve všem. Sestavování žebříčků, kdy významný internista nominuje dle svého osobního přesvědčení nejlepšího neurochirurga a neví o jeho oboru, výsledcích, komplikacích vůbec nic, jen to, že mozek je v hlavě, je úsměvné. Hořké je, že se takováto hodnocení v časopisech pravidelně publikují a následně nevzdělanou populací akceptují jako zákon.

Co operuješ nejčastěji?
Dříve to byly vyhřezlé ploténky, které tradičně patří v našem oboru k těm nejjednodušším výkonům. Dnes po 20 letech je těžiště mé práce ve výkonech složitějších a náročnějších. U standardních operací asistuji či je úplně přenechávám mladším kolegům. Obrovskou výhodou našeho oboru je nesmírná pestrost typu výkonů i jejich lokalizací. Operujeme hlavu, mozek, míchu, páteř, nervy až do konečku prstů, a to od narození do smrti ve všech věkových skupinách. Když si vezmeš takovou kardiochirurgii, která je v populaci opředená podobnými mýty jako náš obor, tak je to z tohoto pohledu zcela nudná záležitost. Zjednodušeně řečeno, kardiochirurg šije bypass nebo mění chlopeň. Když má hodně velké štěstí, tak transplantuje srdce. Z takovéto monotónní práce skoro jako u pásu bych se zbláznil. Navíc srdce na rozdíl od mozku je lidově řečeno hloupý sval, který vydrží i hodiny bez krevního zásobení. Mozek po 5 minutách odumírá a smrt mozku je smrtí člověka bez možnosti návratu.

Vědkyně a senátorka Eva Syková: ALS se stala známou, když ji onemocněl Gross

A co připravovaná transplantace mozku?
Beru to jako mediální bulvární hru a z našeho odborného pohledu jako úplnou blbost. Mozek je centrem vědomí a našeho já, takže pokud by se něco transplantovalo, tak se jedná o celé tělo k mozku a ne o mozek. Plánované funkční spojení míchy je další nesmysl. V oblasti poškození míchy se během posledních desetiletí investovalo a neustále investuje nesmírné množství peněz, ale skutečný přínos pro běžného pacienta bude i v dohledné době bohužel zcela nulový. Pokud se někde tento avizovaný výkon provede, měl by ten, nechci říkat ani neurochirurg i všichni, co se na tom podíleli, skončit ve vězení nebo alespoň v blázinci.