V rozhovoru popisuje těžkosti s přípravou těchto nových zařízení. Konkrétně na Lounsku a Žatecku. Také svou motivaci i to dobré, co jeho snažení za deset let přineslo.

Mimochodem, čím se vůbec „v civilu" zabýváte?
Mé původní povolání je poněkud jiné. Od roku 1964 vydávám literární časopis Divoké víno, dnes už jen na internetu. Ve své historické podobě to byl spíše samizdat. Pak asi pětačtyřicet let chovám koně, anglické plnokrevníky. Po převratu jsem se živil reklamou, ale nějaké zkušenosti jsem posbíral už jako mladíček. Taky jsem napsal několik knížek.

Aktuálně se snažíte o zřízení nového babyboxu na Žatecku, či Lounsku, ale moc se vám to prý nevede. Co je toho příčinou?
Na Lounsku bylo před dvěma roky nalezeno mrtvé děťátko v kontejneru. Připomíná mi, že okres babybox potřebuje. Oslovil jsem nemocnici v Lounech a v Žatci, ale na obou místech neúspěšně. Ředitel žatecké nemocnice oponoval plánovanou rekonstrukcí nemocnice. Požádal jsem tedy o pomoc ředitele ústecké záchranky Ilju Deyla a navrhl mu, zda by nebylo možné zřídit babybox na výjezdním stanovišti v Lounech nebo v Žatci.

Jak to dopadlo, podpoří vás?
Ředitel mě pozval k osobnímu jednání. Tak jsem v pátek 16. října přijel do Ústí. Vyslechl jsem ředitelův rozsáhlý projev, jež mi ovšem po třetí větě připadal zbytečný. Zněla: „Na stanovišti záchranky v Lounech, ani v Žatci babybox být nemůže." To mne zaskočilo.

Oslovil jste ještě jiné instituce, nebo třeba samosprávu?
Jako krajní řešení pro zřízení babyboxu jsem o pomoc poprosil ředitelku dětského domova v Žatci, Lenku Woloszczukovou a ta milá dáma nebyla proti. Slíbila mi, že se na nadřízeném hejtmanství zeptá. Tedy jsem ještě oslovil s prosbou o podporu ústeckého hejtmana Oldřicha Bubeníčka. Poslal jsem mu email ještě v pátek, hned po onom zklamání ze své neúspěšné mise u ředitele záchranky. Z dobře informovaných a nejvyšších zdrojů jsem se dozvěděl, že hejtman není proti babyboxům. Slíbil prý, že se poptá.

Kolik je vůbec babyboxů v Ústeckém kraji?
V Ústeckém kraji je sedm babyboxů a jejich dvířky vstoupilo do nového života čtrnáct nechtěných „lidských mláďat".

A v celé České republice?
Babyboxů je dnes sedmašedesát. Najdete je v každém větším městě nad třicet tisíc obyvatel. Scházejí ještě v patnácti okresech, jeden z nich je okres lounský.

Kdy jste poprvé přišel na myšlenku babyboxů a jak dlouhá a složitá byla cesta ke zřízení prvního?
První babybox jsem otevřel 1. června 2005. Tedy na Mezinárodní den dětí, v pražském Hloubětíně na soukromé gynekologické klinice. Od první myšlenky k otevření nebyla cesta lehká. Zpočátku byly všechny oficiální státní instituce proti. Kratince proti babyboxům byla i Míša Marksová. Jako vedoucí úřednice Ministerstva práce a sociálních věcí podepsala dokonce oficiální zamítnutí. Ale na otevření prvního babyboxu už přišla jako kamarádka a tykali jsme si!

Kdo toho byl největší odpůrce?
Největší odpůrkyní byla asi Milada Emmerová, tehdy ministryně zdravotnictví. Příznivkyní babyboxů se stala mnohem později. Dokonce mě asi před dvěma roky navrhla na státní vyznamenání a svoje maily podepisuje Emi. Ale netykáme si, to ne. Nejbližší mi bylo od počátku Ministerstvo spravedlnosti a justice. Zákon je jasný: odložení děťátka do babyboxu není trestný čin.

Kolik stojí provoz jednoho boxu a jaké náklady je provázejí?
Pořízení babyboxu nové generace, v Ústeckém kraji ho mají nainstalovaný jen v Kadani, přijde na tři sta tisíc korun. Ředitel tamní nemocnice Josef Mašek mě o zřízení babyboxu požádal sám a to už v roce 2007. Takže nejkrásnější město na Ohři získalo nejprve historickou bedýnku, bylo čtvrté v České republice. Spřátelil jsem se s ředitelem Maškem, s primářem gynekologie a porodnice Alešem Padrtou, ale hlavně s milou primářkou dětského oddělení Patricií Kotalíkovou. S mimořádně velkorysou finanční pomocí starosty Kadaně Jiřího Kulhánka jsme pak tuto historickou bedýnku vyměnili za babybox nové generace vyrobený Zdeňkem Juřicou z Náměště nad Oslavou a 16. června 2014 jsme ho i zprovoznili. Kadaňský babybox pomohl do života dvěma děťátkům. V ostatních městech kraje jsou doposud původní, historické babyboxy. Snažím se postupně vyměnit historické bedýnky za nové, u devíti nejstarších se to již podařilo. Věřím, že postupně vyměníme všechny. Náklady na provoz a údržbu nového babyboxu jsou minimální, odhaduji je v řádu několika tisícovek ročně.

Kolik dětí už babyboxy celkem zachránili, setkáváte se s nimi i později?
Když jsem otvíral první babybox, netušil jsem, že za deset let jejich existence do nich nešťastné maminky odloží celkem stosedmadvacet děťátek. To číslo je varující nejen pro mne, ale i pro společnost. Vyděsit by se měly hlavně státní instituce. Adoptivní rodiče některých děťátek mi poděkují mailem nebo telefonicky, někteří mi své děti i ukážou. Není to pravidlem, ale jsou děti, s nimiž mám dodnes dobrý vztah.

Který z těchto případů Vás nejvíce oslovil, či zasáhl a proč?
Asi to není můj největší „případ", ale vídám se s holčičkou odloženou do babyboxu vzápětí po porodu. Ještě mokrou a docela nahou. Vedle ní ležela dokonce i placenta. Potenciální adoptivní rodiče se na ni přišli podívat už třetí den. Volal mi ale šéf nemocnice: „Poraď mi, co mám dělat, zdá se mi, že děťátko nechtějí!" Jsme přátelé, a proto jsem mu doporučil, aby rodiče nechal přespat s děťátkem v nemocnici a aby sestry potenciální maminku učily, jak s děťátkem zacházet. Čekali totiž na adopci několik let, vlastní dítě nikdy neměli. Maminka přespala v nemocnici a tatínek druhý den přijel s kočárkem. S holčičkou se občas vídám, jsme kamarádi, je skvělá. Maminka taky.

Jak se k myšlence babyboxů staví lidé a instituce kolem Vás?
Babyboxy podle průzkumu STEM/MARK mají podporu šestadevadesáti procent české populace. To je nevídané číslo. Zvláštní je, že odpůrci jsou především neonatologové a dětští lékaři. Největší, kterého znám, je primář Jiří Biolek z Mostu. Do jeho babyboxu byla odložena celkem čtyři děťátka.

Co byste vzkázal kritikům a co podporovatelům boxů?
Protagonistům a především dárcům děkuji. Bez nich by nebyl babybox ani jeden, ani jedno zachráněné miminko. Erudovaní kritici přinášejí pro mne náměty, jak projekt vylepšit. Takže, prosím, hlaste se, milí odpůrci.