Jak vyřešit integraci Romů? Pozitivní diskriminací

Nedostatečné vzdělání se potom v českém prostředí podle mezinárodních studií odrazí i na dětech, které velmi často kopírují chování svých rodičů. Pokud ti nemají maturitu, jejich potomci ji 
s vyšší pravděpodobností také mít nebudou. Uzavírá se tak začarovaný kruh, který se snaží nabourat vládní instituce, například schválenou strategií romské integrace do roku 2020. Podle ní by měli být považováni za jednu ze skupin, která potřebuje větší podporu při hledání práce. Cestou by měla být tzv. pozitivní diskriminace.

Pomoci by mohlo i povinné chození dětí do posledního ročníku školek, i když odborníci upozorňují, že práce s nejmenšími by měla začít o dost dříve.

Aby nemuseli bydlet v dehonestujících podmínkách, připravuje vláda i koncepci sociálního bydlení, ve které počítá s tím, že obce budou poskytovat dostupné byty v „normální" kvalitě potřebným. „Pro rekonstrukce a novou výstavbu budou zajištěny prostředky státního rozpočtu a Evropských fondů, které budou motivační, protože minimálně deset procent bude přímá dotace, zbytek výhodný úvěr," komentuje strategii seskupení odborníků z Platformy pro sociální bydlení, kteří hlídá, aby byl zákon v co nejrozumnější variantě přijat. Finančně slabší by tak nemuseli bydlet
v komerčním nájmu společností, které je sestěhovávají do jedné lokality, například i z jiných měst.

„Jedná se o typický obchod 
s chudobou. Jsem přesvědčená o tom, že nejlepší by bylo byty pomalu skupovat zpět do vlastnictví obce, pak bychom měli vliv na výši nájemného a s občany, kteří by nechtěli dodržovat veřejný pořádek, bychom se rychle rozloučili," řekla například ústecká radní pro bezpečnost Yveta Tomková v online rozhovoru pro Deník.

Ředitel Odboru pro sociální začleňování Vlády ČR Martin Šimáček regionálnímu Deníku řekl: Přál bych si, aby se moje děti mohly na škole učit romsky

Podmiňovat vyplácení sociálních dávek školní docházkou není řešením, říká ředitel vládního Odboru pro sociální začleňování Martin Šimáček.

Podle strategie romské integrace, kterou schválila vláda, by se měla na školách zavádět výuka nepovinné romštiny. Myslíte, že bude dost kantorů?
Vím, že se v současnosti rozšiřují řady studentů romistiky. Zůstává otázkou, kolik by jich dokázalo a chtělo učit na školách. A jaký by byl zájem samotných škol. Na druhou stranu její dostupnost je velmi důležitá. Děti ze sociálně vyloučených romských domácností častokrát neumí česky natož romsky. 
I z nedostatku kontaktu s okolím. Aby dokázaly komunikovat i v češtině, jazykem ve kterém se poté učí a který budou potřebovat k práci.

Měli by tedy mít učitelé romštiny pedagogické minimum? Před časem se řešila otázka vzdělání kantorů například v zájmových kroužcích pro předškolní děti, kdy hrozilo, že by rodiče bez vzdělání nemohli učit děti ani hrát na kytaru.
Je to k diskuzi, jestli jsou podobné kroky správné. Ale ve chvíli, kdy budeme vědět, že za tři nebo čtyři roky budeme potřebovat pokrýt poptávku po učitelích romštiny, tak budeme muset začít spolupracovat s univerzitami, kde se vyučuje romistika, s již vystudovanými romisty i se studenty. A dát jim možnost k získání pedagogického minima i prostorem pro výuku romštiny na školách. Což je 
i jeden z důvodů, proč si taková studia vybrali: chtějí podpořit romštinu v Česku. Nemám strach z nedostatku kapacit, ale vůle.

Dá romština něco i majoritě?
Romové žijí v Česku po staletí a budou zde také žít dále. Jsou součástí kultury České republiky. Proto romština musí patřit do základního jazykového zázemí státu. Já bych si možnost, aby se školáci seznamovali s romským jazykem a kulturou, pro své děti přál.

Stát dlouhodobě počítá s podporou předškolního vzdělávání, problémem je i záškoláctví. Neměl by například podmínit sociální dávky docházkou do školy?
Snažíme se všemi způsoby podporovat funkci rodiny při vzdělávání dětí, a s myšlenkou na provázání sociálních dávek s chozením dětí do školy tam, kde rodina patologicky nefunguje, se setkávám. Ale to je zjednodušená představa, že by se tím problém vyřešil. Jde spíš o jednoduchou restrikci, a ta v praxi nemusí příliš fungovat. V chování rodičů se nemusí změnit nic. Často v sociálně slabších rodinách utrácí například za automaty otec, 
i když matka dávky potřebuje a chce je dát například na chod domácnosti či dopravu dítěte do školky. Jenom bychom tak vyvolávali obranné reakce vůči většinové společnosti.

Strategie počítá i s „pozitivní diskriminací" na úřadech práce.
Upozorňoval jsem, že zvýhodnění při hledání zaměstnání na základě etnicity není možné. Mnohem důležitější je to, co se odehrává v posledních třech letech v některých regionech, kdy úřady práce jsou schopné reagovat na potřeby dlouhodobě nezaměstnaných. Začínají řešit nejenom služby zaměstnanosti, ale spolupracují s neziskovými organizacemi v oblasti sociální práce. Sociální pracovníci učí pracovat rodiny 
s domácím rozpočtem, pomáhají řešit bydlení. Nepovažuji za nejpotřebnější, aby Romové byli zvýhodněni při zprostředkování práce, ale aby úřady práce byly schopné zabývat se jejich celkovou situací. A poté je podporovat například skrze neziskové organizace. Důležité je si legální zaměstnání udržet. Ohrožení mohou být i majoritní obyvatelé. Že se má ke znevýhodněním na trhu přihlížet při zprostředkování, 
o tom nepochybuji. Starší lidé nebo matky samoživitelky jsou diskriminovaní. Stejně tak jako Romové. A s tím se pracovat musí.

Jan Drahorád