„Letos chtěli kluci v Plzni asi dříve dovolenou, tak skončili v play off brzy," popíchla bratra na dálku usměvavá házenkářka mosteckých Černých andělů.
Je tady konec základní části interligy a vy máte bronz. Jaké máte pocity?
Pro mě je to fantazie, když v první sezoně nastoupím v interlize a hned máme bronzové medaile. Za to jsem strašně ráda, hlavně že jsme to ubojovaly.
Zápas s Partizánským jste měli ve své moci. Jaký byl?
Hodně nám pomohlo domácí prostředí, fanouškové, o tom není pochyb. Byly jsme na soupeřky i připravené, takže paráda.
Vy jste dala pět branek. To je váš osobní rekord, že? To vám tak Partizánské vyhovovalo?
V interlize určitě, já to tak nějak nepočítám (smích). Prostě nějaké góly mi tam spadly (smích). Soupeře si nemůžeme vybírat v interlize, jsou tady kvalitní hráčky. Hodně jich je také ze slovenské reprezentace, pro mě to jsou jen nové zkušenosti.
V jaké jste byly náladě po zápase se Slavií, kde jste porážkou ztratily druhé místo a medaile nebyla jistá?
Je to další motivace do zápasu. Chtěli jsme vybojovat nějaký kov, a teď jsme za to moc rády.
Jmenujete se Jeřábková, má to něco společného s plzeňským hokejistou Jeřábkem?
(smích). Má to společného. Brácha tam hraje hokej, nastoupil už v sedmnácti, takže se navzájem předháníme. On nastoupil v extralize v sedmnácti a já kvůli zranění kolene až v osmnácti (úsměv).
Loni vybojoval váš bratr v extralize zlato, letos jim play off moc nevyšlo.
Z loňska má zlato, letos kluci chtěli brzy dovolenou, tak vypadli dříve (úsměv). Máme sport v rodině, táta je fotbalista, máma atletka, takže každý v rodině sportuje.
Hecujete se s bráchou?
Hecujeme se, ale také se samozřejmě vzájemně podporujeme. Oba navštěvujeme zápasy toho druhého. Brácha mi hodně pomáhá. Jako sourozenci jsme si podobní. Jak vzhledově, tak i chováním.