Jak se zrodilo vaše působení na severu Čech?

Působení začalo nabídkou, kdy mě Most oslovil prostřednictvím manažera Rudolfa Junga. Probrala jsem si všechny pro a proti a bylo tu hodně pozitiv. Tak jsem řekla, že by jsem si uměla tento rok přestup představit.

Můžete připomenout svou dosavadní házenkářskou kariéru?

Moje házenkářská kariéra začala v Šuranech, kde jsem vyrůstala a na házenou mě vzal otec. V šestnácti letech jsem přestoupila z mladšího dorostu do týmu žen Šaly, kde jsem byla doteď. Absolvovala jsem kadetské a juniorské Mistrovství Evropy a světa s reprezentací Slovenka a za jeden z největších úspěchů považuji druhé místo na mládežnických olympijských hrách v Tampere ve Finsku a tento rok postup na Mistrovství Evropy. Ve WHILce jsem získala několik stříbrných medailí, už ani nevím kolik (úsměv).

Co si od sezony v Mostě slibujete?

Těžko říct, nejsem zvyklá mít očekávání, protože mi to přináší smůlu. Teď se musíme soustředit na cestu a když do toho dáme všechno, tak přijde, co má. Budu se novému klubu snažit odevzdat všechno, co budu moci a i když máme velmi mladý tým, tak doufám, že budeme konkurenceschopné alespoň tak, jako minulý rok.

Těšíte se na evropské poháry? Narazíte letos na švýcarský Brühl.

Určitě se těším. To byl i jeden z důvodů, pro který jsem zvažovala přestup. Šala také hrála evropské poháry, ale poslední roky nic a asi ani v budoucnosti už je hrát nebude. Byla to pro mě také dobrá zkušenost, kterou bych ještě ráda absolvovala.

Jaké to je pro mladou hráčku, jako jste vy, být tak daleko od domova, vlastně v cizím městě jako je Most?

Dálka byla snad největší problém při mém rozhodování. I když už tři roky nejsem doma, měla jsem rodinu od Šaly téměř na skok. Je to jiné jak na Slovensku, ale určitě mi dost pomůže, že mi prostředí není tak cizí – mám tu bývalou spoluhráčku Súkenníkovou s přítelem a z reprezentace znám i trenéra Dušana Poloze. Města Most jsem se trošku obávala, ale jsem příjemně překvapená. Je větší než Šala a zatím se mi tady hodně líbí.