Podomní a pochůzkový prodej, nebo jinak řečeno uzavírání smluvního vztahu mimo sídlo nebo provozovnu podnikatele, je legální činnost, zčásti upravena příslušnými pasážemi Občanského zákoníku, byť konkrétní praktiky nejsou upraveny. Podle mého názoru by měl tento systém obchodování postupně z dnešní doby až na výjimky vymizet. Ale o tom musí ve svobodné tržní společnosti rozhodnout sám trh, a ne silácké, navíc sporně zdůvodňované plošné a všesortimentní (tedy až na charitu) zákazy, s kterými z principu nesouhlasím. Mezi skupinou těchto obchodníků je možná víc než jinde větší procento gaunerů a podvodníků, ale podle mé vlastní zkušenosti je mezi nimi i řada poctivých, slušných a korektních lidí, kteří v tomto způsobu činnosti našli svoji obživu. Ve svém oboru se vzdělali a mohou poskytnout i kvalifikované poradenství, pokud se jako svéprávný zákazník rozhodnu toho svobodně využít (zkuste se na něco zeptat v supermarketu). Jak jsem již řekl, tento druh uzavírání smluvních vztahů není obsahově nijak definován a možná, že sami autoři zákazu budou překvapeni, koho všeho se toto může týkat (co takhle s trochou nadsázky pochůzkové nabízení myšlenek a „drobností" v předvolebních akcích).

Jestli někdo dělá gauneřinu, vypořádejme se s ním podle práva, jestli je ohrožena skupina lehce manipulovatelných osob, chraňme ji, jestli neumíme najít obživu pro řadu lidí, nebraňme tomu, kdo si ji najde sám. Vím že město Most není prvním městem, které k tomuto zákazu přistoupilo, ale je mezi prvními městy v nezaměstnanosti. Navíc zase nevím, kde je hranice charity, která je povolena, nevím, jak by se prokazovala vyžádaná a nevyžádaná návštěva, nevím, kdo a jak to bude kontrolovat a prokazovat, když to oběma stranám obchodu bude vyhovovat (bude město čekat a konat na udání?), nevím, jestli mohu sousedovi prodat přebytek ze zahrádky, nevím a ani město určitě neví, kolika postižených, případně spokojených a obchod poskytujících osob, se toto v sedmdesátitisícovém městě týká. Je to absurdní? Možná stejně jako ta vyhláška.

Rudolf Jung