V říjnu loňského roku řešila vláda problém co s plnými věznicemi, kde vzít na platy bachařům a podobné radosti. Tak to se nám teď nějak vyřešilo samo. Určitě se najde pár škarohlídů, kteří budou do omrzení vykřikovat, jak oběti podvodů přišly díky amnestii o náhradu škod. Ale no ták. Přece byste nevěřili pohádce O napraveném tuneláři. Peníze by nikdo nikdy nevracel. Nic takového by se nikdy nestalo. Co se ovšem prokazatelně stane, je úspora v rozpočtu.

Jen si vzpomeňte, jak jste ještě minulý týden v hospodě naříkali, jaký mají muklové život. Televize, posilovna, nohejbálek, třikrát denně teplá strava a služebnictvo v uniformách. To přece stojí peníze. Kolik? Inu dost. Jen letos (za předpokladu, že se všichni zase nevrátí do káznic, když zjistí, že venku musí kvůli jídlu pracovat), ušetří stát 2,6 miliardy korun. To znamená, že poslanci mají celkem slušný balíček k zašantročení.

A co z toho plyne pro nás? Hned vysvětlím. Přerozdělit téměř tři miliardy chvilku trvá i zkušeným loupežníkům ze sněmovny. Do konce roku by jim to mohlo vydržet. A nám by mohli dát mezitím pokoj s jejich pilíři, zvyšováním DPH, snižováním odečitatelných daňových základů a dalšími pamlsky.

Myslete ekonomicky. Ale potichu, nebo jim to dojde!