VYBRAT REGION
Zavřít mapu

ROZHOVOR: Premiéra Bavič je o bulvarizaci všeho kolem nás

Most – Městské divadlo Most přichystalo premiéru britského dramatika Joea Penhalla Bavič. Poprvé se hrála na konci minulého týdne. V režii Pavla Ondrucha hrají v hlavních rolích Jakub Dostál (Barry), Vít Herzina (Greg) a Karolína Lišková (Liz). Více o hře prozradil v rozhovoru sám režisér.

2.5.2011
SDÍLEJ:

Jakub Dostál, Vít Herzina a Karolína Lišková. Inscenace Bavič v Městském divadle Most.Foto: Luděk Prošek

Joe Penhall napsal tragikomedii Bavič v roce 2004. Jaké zkušenosti máte s tímto autorem?

I když jsem se s Penhallem během studií a praxe setkával poměrně často, Bavič je první jeho text, který realizuji. A s chutí. Velice si totiž cením jeho práce. Umí napsat dramatický text, který je jednak výborně, až tradičně řemeslně zvládnutý, a jednak je velice aktuální a moderní. Třeba už jen to, jak umně mísí žánry – tragédii s komedií, psychologické drama s groteskou a podobně. To je ostatně typická vlastnost současných moderních dramatiků. Penhall není výjimkou, ač vždy inklinuje k realisticko-psychologické sondě do duše člověka. A Bavič je přesně tento případ.

Nadprůměrné dílo

Hluboce lidské a přitom vysoce aktuální téma s prvky humoru dělá z jeho hry nadprůměrné dílo, které je radost inscenovat.

Proč právě tento titul?

Já jsem tento titul nevybral, to bylo přání dramaturgie divadla, která ho s nadšením objevila a mně nabídla k režii. A já jsem po něm samozřejmě s radostí sáhnul. Moc dobře jsem totiž věděl, že Penhall je autor, který nabízí skvělý herecký a režijní materiál.

Dějová linie hry je jasná. Showman Barry se stane „obětí“ bulvárních novinářů. O čem především je podle vás hra, jaký je váš hlavní záměr, na co chcete vy především poukázat?

Klíčové téma inscenace je všeobecná bulvarizace, tedy tendence současného mediálního světa všechno zpovrchňovat, banalizovat, vulgarizovat, ať už za účelem zisku nebo slávy. Netýká se to pouze ryze bulvárních novin, ale týká se to veškerých informací, ať už je nalézáme v seriózních denících, časopisech či týdenících, v čemkoliv. Jde o to, že tyto informace ztrácejí svou hloubku jen proto, aby byly rádoby zábavné. Zjednodušují se a nepodávají se ve své úplnosti, akcentuje se pouze efektnost námětu. A to je téma, které nás tak intenzivně obklopuje, že si toho vlastně už ani nevšímáme. Vulgarizace je všude kolem a už ji vlastně nejde ani pořádně dešifrovat, je jí tolik, že se jí těžko brání. Hra tento problém samozřejmě nevyřeší, ale měla by na něj upozornit, protože stačí vědět: pozor, přemýšlejme o tom, co je nám říkáno, třiďme kvanta informací, které nás chtějí utopit atd.

Jak lidé podle vás hru přijmou?

To těžko říct, ale doufám, jak jinak, že dobře (smích).

Tak přeci jen ta vulgarizace je všude kolem a diváci ji sami vidí, vycítí…

Samozřejmě. Každý pozorný divák si v naší inscenaci najde to, co ho bezprostředně obklopuje. Hra má v sobě neuvěřitelný současný apel. Každou vteřinu víme, že přesně v tomto světě žijeme.

Ke hře přivedla Penhalla právě jeho novinářská profese. Jaký vy máte vztah k novinářům? Zužitkoval jste nějaké zkušenosti třeba ve hře?

Já si velmi cením novinářské práce. Mám velmi rád starou novinařinu přelomu století či prvorepublikové fejetony a podobně. I díky tomu věřím, že to jde dělat velice dobře, s posláním. Ovšem, kde je ta hranice mezi posláním sdělovat a soukromím? Novinářská etika je velice složitá problematika a právě tu Penhall ve své hře rozpracovává. Protože toto poslání se velice snadno, jak dnes často vídáme, zvrhává ve finanční těžbu. Právo na soukromí a právo na svobodu projevu se tak často dostanou do křížku.

Jak se liší vaše podání od autora Joa Penhalla? Autor totiž rád používá šokující scény a slang, vulgarismy. Platí to i ve vašem podání?

Ani ne. Divadelní teorie sice Penhalla často pomocně zařazuje do takzvané vlny britské coolness dramatiky, ale je to omyl. Coolness dramatika, která miluje šokující scény a vulgarismy, vrcholí v 90. letech. A i když u Penhalla nalézáme její určité dozvuky, tak v úhrnu s touto vlnou nemá mnoho společného. Je coolness stejně jako je coolness největší uživatel šokujících scén a vulgarismů Shakespeare. Penhallovo dílo, a zvláště mluvíme-li o Bavičovi, není až tak efektně šokující, a už vůbec ne nějak přehnaně vulgární. Vždyť všechny postavy zůstanou po celou dobu představení oblečené! (smích)

Černý humor, ironie

Ve hře nechybí ironie, že i bavičovi najednou spadne úsměv… Bude publiku také padat úsměv?

Já doufám, že ano. Rád bych šikovně skloubil tragično s komičnem už jenom proto, že osmdesátiminutová konverzace nemůže být monotónní. Hra je totiž založena na psychologickém trialogu a konverzační vlastnosti textu už samy o sobě vyžadují nalezení mnoha barev. Penhall nám však pomáhá, seč může – text všude, kde se dá, ozvláštňuje prvky ironie a černého humoru.

V hlavních rolích se představuje Jakub Dostál, Vít Herzina a Karolína Lišková. Jaká je práce jen se třemi herci? Je to jiné než dělat větší hru?

Určitě to je komornější práce. Proto jsem rád, že jsem v lednu v Městském divadle mohl režírovat Tenora na roztrhání. Tam jsem si herce krásně očuchal a oni mě. Poznal jsem tak jejich způsob práce a naturel, což se mi velice hodilo při obsazování Baviče. Ten vyžaduje naprosté sehrání a vnitřní otevřenost. A právě po Tenorovi jsem věděl, že to s těmito třemi herci určitě půjde.

Kostýmy navrhla Zuzana Mazáčová. Jsou něčím specifické? Jak se vám spolupracovalo?

Výtvarná koncepce byla pro nás se Zuzkou, se kterou spolupracuji už od našich společných studií, důležitá. Dějištěm je současný hotelový pokoj na vysoké úrovni, což samo o sobě nabízí skvělé výtvarné náměty. Hra se odehrává celých 80 minut v jednom pokoji. Proto se scéna a kostýmy musely udělat natolik zajímavé, aby diváka neustále zajímaly a provokovaly. Výtvarné pojetí jsme proto stylizovali do fialovorůžové extravagantní barvy. I nasvícení podtrhuje tuto dekadentnost. Kokainový odér prostředí ještě ke všemu zvýrazňují mírně extravagantní velice moderní kostýmy. Tato dekadentní divnota výtvarna je zcela zásadní pro napětí celé hry, neboť právě v takovém podivném zvráceném odéru dnešního světa se ocitají Penhallovy postavy, a tedy vlastně my všichni.

A nebojíte se, že se na jevišti odehraje drama, které bude až moc přehnané, zbytečně nadmuté?

Tak to hrozí vždycky. I když: kdo určuje, co je přehnané a co ne? Já osobně budu raději přehánět než prázdně civět a držet se na uzdě. Samozřejmě hra svádí k „rvaní si střev“, ale spoléhám na Penhallovo umění napsat nesebezpytné dialogy a na talent všech tří herců, kteří se plané dramatičnosti jistojistě vyhnou.

Prozradíte, jak to vše dopadne?

Dopadne to tak, jak to většinou dopadá (smích). Ne, to je překvapení a neprozradím to.

Autor: Karolína Hubálková

2.5.2011 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

V litvínovské ulici Tylova sníh na zemi nahradily piliny z pokácených stromů.

Z Litvínova během následujících týdnů zmizí některé stromy

Přesunutý kostel Nanebevzetí Panny Marie v Mostě

Výročí přesunutého kostela už má své logo. Líbí se vám?

Objednal si na internetu foťák, po zaplacení mu přišel kus hadru

Most - Na podvodníka narazil při nákupu přes internet i další poškozený. Ten chtěl mobilní telefon.

Zmatení řezníci či pekaři. Nevědí, zda mají povinně dávat účtenky

Za týden touto dobou už to nebude možné – odejít z prodejny bez toho, aniž by prodavač vytiskl účtenku s unikátním kódem.

Prodavačům Lidlu se zvýší mzdy

Mostecko - V regionu jsou dvě prodejny tohoto řetězce - jedna v Mostě a jedna v Litvínově.

Na silnice Mostecka opět vyjeli zdrogovaní řidiči

Mostecko - Policie při kontrolách odhalila hříšníky v Litvínově, Mostě, Horním Jiřetíně a Mariánských Radčicích.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies