Její autor je úspěšný spisovatel, nakladatel a taktéž světoběžník. Také proto jsme se ho zeptali:

Co by ve vaší knize bylo zásadně jinak, kdybyste byl třeba učitel nebo kominík?
Pokud bych byl stejnou lidskou bytostí tak nic. Tedy, nanejvýš by mohly být trochu jiné rysy některých postav, protože pro ně mívám reálné předlohy asi jako když malíř kdysi maloval třeba madonu podle dívky z ulice. Takže pokud bych potkával jiné lidi, měl bych i jiné předlohy.

Mé současné sny

Plníte si novou knížkou i klukovské sny? Zažíváte v ní vy či spíše její hrdinové něco, co jste sám jako dítě zažít chtěl?
Plním si díky ní spíše své současné představy a sny. Nová planeta mi umožnila rozehrát silné a osudové vztahy lásky i zrady a volit různá prostředí, ve kterém se část děje odehrává. Například hory, mořské pobřeží… Nemusel jsem se držet v české kotlině, ani v současných poměrech užil jsem si s tímhle příběhem hodně spisovatelské svobody. To ale neznamená, že by byl libovolný. Naopak: postupně se v něm završují určité myšlenkové a filozofické koncepty a vize možného vývoje naší civilizace.

Kdo byl prvním čtenářem vaší knihy? A komu jste v jejím případě za cokoli vděčný?
Moje žena. Umí být až nesmlouvavě přísná, a tak mi její nadšení asi v půlce knihy, kdy jsem jí dal poprvé nahlédnout, dodalo hodně síly. Vděčný jsem také všem, kteří vdechli život některým postavám. I když jsem si je upravil, jak jsem potřeboval, takže nepředpokládám, že by se tam poznali.

Obal knihy Nová planetaJak moc daleko mají od této knihy ostatní knížky, které jste již vydal či je chystáte?
Čirou radost z vyprávění příběhu jsem našel už u předchozí trilogie pro děti: Spící město, Spící spravedlnost, Spící tajemství. Ale Nová planeta je možná moje životní dílo. Tak velký a silný příběh už nemusím objevit. Což je zároveň i trochu deprimující, protože mám rád výzvy a zdolávání čím dál vyšších met.

Byl pro vás důležitý křest knihy? Nabídl i „něco fantastického"? Třeba koláče vaší maminky, čtení předního umělce z knihy či víno kamaráda z Moravy?
Křest knihy samotný nepovažuji za rozhodující. Je to pomíjivý, i když příjemný okamžik. Vždy se ale snažím dát těm, co přijdou, něco jedinečného. V tomto případě asi na závěr přečtu jednu existenciální báseň z připravované sbírky. Protože spisovatel má být vždycky už o krok dál.

Uměl byste si knihu Nová planeta představit jako audioknihu či animovaný film?
Jsem přesvědčený, že kdyby Nová planeta byla napsaná v angličtině, měla by velkou naději, že by podle ní byl natočený velkofilm. Jsme ale v Čechách a cesta tak rozsáhlé knihy (700 normostran) do angličtiny nebude snadná, i když mi teď ve Velké Británii vychází román Pátý rozměr. Na druhou stranu: jistě existují i skromnější umělecké prostředky, jakými lze tuhle látku uchopit.

A co jako divadelní hru?
To si představit spíš nedovedu. Na to se toho v ní stane příliš mnoho. I když v některých klíčových momentech jsem si opravdu dával záležet, aby si příběh v ničem nezadal s klasickými dramaty.

Kdo je hrdinou vaší knížky? A kdo jejím antihrdinou? Je to typický „záporák", jak ho známe a máme rádi, nebo je v knize dost jinak od zaběhaných schémat?
Emocionálně je má kniha Nová planeta příběh o zradě. Když vás zradí ti, kterým nejvíc věříte: vaši nejbližší. Hlavním hrdinou je nejmladší syn Dan, milovanější a vyvolenější než jeho tři bratři. On je ve své dětské čistotě (na počátku knihy je dvanáctiletým klukem) miluje a netuší, že ho oni nenávidí. Vlastně je to příběh o Josefovi a jeho bratřích přenesený do daleké budoucnosti. Dan v jeho průběhu dospěje a je hrdinou osudem, nikoliv svou povahou. Ta strašná zrada nakonec způsobí, že na svých bedrech ponese tíhu světa. A vždy, když už to vypadá, že někde našel klid, krutý osud ho posune zase dál.

Příběhy skoro nečtu

Prozradíte, odkud přišel první impulz k napsání této knihy? Přivedl vás k ní nějaký zážitek, popřípadě oblíbení autoři?
Já příběhy skoro nečtu; čtu literaturu faktu. Příběhy by mne rušily a raději se vzdělávám. Takže inspiraci nacházím uvnitř: ve své vlastní mysli. Jenom tu mysl musím nechat svobodně pracovat. Je ale pravda, že v předchozí trilogii jsem napsal příběh sourozenecké lásky a spolupráce. Ale protože vychovávám čtyři děti, tak dobře vím, jak jsou sourozenecké vztahy složité. Vždycky je to také souboj o přízeň, o lásku. Tak jsem si i tu strašnou zradu dovedl představit. Já se někdy až děsím, co všechno si dovedu představit. Stačí mi náznak; sotva postřehnutelné gesto. Literatura, hlavně velká literatura, myslím nemá být o beztvaré nevýrazné směsi. Má na světlo vytáhnout něco skrytého. Načrtnout výrazné obrysy.

Psal jste ji s vidinou určitého věkového spektra čtenářů?
Novou planetu jsem psal především jako velký příběh. A je pravda, že dospělí se dnes velkých příběhů bojí. Bojí se velkých osudových citů, velkých dramat. Jsou hodně realističtí. A tak se u příběhu, který je celý vymyšlený odehrává se přece v daleké budoucnosti jaksi automaticky předpokládá, že je pro mládež. Osobně bych Novou planetu doporučil od patnácti let, ale horní věkovou hranici bych nijak neomezoval.

Co je pro vás mottem knížky, co chce čtenáři říct? Tedy vedle toho že ho pobaví?
Emocionální rovinu příběhu jsem už naznačil. A myšlenková rovina, ta je o tom, že Nová planeta je jakousi civilizací vyvolených. Kdysi, před osmi sty lety, se rozhodli opustit přelidněnou Zemi zmítající se v krizi, a postavili kolem sebe neprodyšný val. Přestože ze Země neodešli, jejich základní ideologií je, že tak už učinili; že jsou na Nové planetě. Technologie jim umožňují energetickou i biologickou nezávislost na poměrně malém prostoru o velikosti většího města. Komunikace se tam odehrává většinou virtuálně není třeba se potkávat. Jenomže, začíná se projevovat krize svobodné vůle. Nikdo už nedokáže říct, jestli jedná opravdu svobodně. No a z téhle civilizace je Dan zradou bratrů vyhozený ven na Starou planetu. Tam ale mezitím, jak se ukáže, civilizace zkrachovala. Oddělené skupiny lidí tam žijí ze zbytků toho, co vyrábíme dnes. Ztratili ale znalost technologií, neznají elektřinu, motory. Je to zmatená civilizace vyrůstající na smetišti dějin. Dan je v ní nakonec úspěšný. A odhalí i důvod toho všeho, který ale tady nechci prozradit. Myslím, že chci čtenáři ukázat možné důsledky naší činnosti a možné směry budoucího, velmi vzdáleného vývoje.

Mám rád ticho

Poslouchal jste při psaní hudbu? Či třeba konkrétní kapelu nebo píseň máte spojenou s nějakými konkrétními scénami či ději?
Já hudbu neposlouchám téměř nikdy, a už vůbec ji nepoužívám jako kulisu. Mám kolem sebe rád ticho jinak bych neslyšel své myšlenky.

Praxe často předežene fantazii autora. Má i nějaký z nápadů vaší knížky takto „na kahánku? Vždyť „Pokrok nezastavíš".
Spíše bych řekl, že současná utečenecká krize činí můj příběh ještě aktuálnějším. Myšlenku, že naše evropská civilizace buď zahyne tím, že se rozmočí v jiných kulturách a nekulturách, anebo zahyne o něco později, pokud kolem sebe postaví neprodyšnou zeď, jsem vyslovil už před mnoha lety. A tehdy se všichni chytali za hlavu. Ale má Nová planeta je mimo jiné také o té neprodyšné zdi.

Na co jste v případě rozsáhlé knihy Nová planeta nejvíce pyšný? Zkusím hádat: Třeba i na to, že vám sice dala tolik práce, ale že už je dnes na světě vyšla u Mladé fronty? Nebo že již někoho konkrétního zaujala?
Spíš než pyšný jsem opravdu šťastný. A také dost vděčný. Protože když takovou knihu dopíšete, tak vlastně ani nechápete, že se to ve vaší hlavě mohlo zrodit. Právě v takových chvílích bývám nejblíže myšlence připustit si existenci něčeho vyššího. Jsem blízko vyjádření krajní pokory: „Čím bych byl bez Tebe? Co bych dokázal bez Tebe?"