„Když bude k mání šampus, při koncertu pokřtíme svoje nové album Talisman," slíbil Martin Kratochvíl, hráč na klávesy a lídr kapely Jazz Q.

Martine, řekněte, je název této desky až symbolický?
(smích) To slovo musí být v angličtině stejně pěkné jako česky, musí mít v sobě něco nevyřčeného, tajemno jako u názvů mých starších alb Zvěsti nebo Elegie. Něco tam musí být na první poslech jasný a něco schovaný. A to slovo Talisman má…

Navazuje svým způsobem na názvy alb minulých?
Určitě. Navíc to musí být esteticky hezký slovo, třeba Hodokvas byl pěkný název.

TROCHU DRAHÁ RADOST

Je radost vydat po letech album na LP? Drahá radost?
Ta radost je ještě inspirovaná tím, že když jsme měli ve vydávání alb velkou pauzu, tak jsme digitální věk skoro opominuli. A tím, že i Talisman vyšel znovu na vinylu, se řadí do linie alb, která máme všechna na LP. Neexistuje deska Jazz Q, která by vyšla jen digitálně. A ano, je to drahý. Vinyl je pro masovou produkci, laciný začne být až když se ho lisuje 200 tisíc a víc.

Zní vinyl lépe, než CD?
Spíš je to trošku psychologický, člověk má k drážkám větší úctu. Hezky se na jejich poslech připraví, je to takový rituál, polidštění.

Kam zmizeli vaši nedávní spoluhráči, třeba Oskar Petr? Na Talismanu není.
Oskar s námi dál spoluzpívá, teď jsme točili v Redutě živé zpívané album Jazz Q s jeho texty. Některé ty věci vyšly, jiné ne a ještě se teď musí přetočit.

MOJE DĚTI

Kterou píseň z nového alba máte nejradši?
Jéje, to jsou všechno moje děti, Sophiina volba. Tu otázku si někdy sám kladu, snažím se na ni co nejpoctivěji odpovědět. Sympatie k těm peckám se mění v čase. Ta první, Darmošlap, mi připadala hloupá, jen jako popěvek, ale teď se mi sympatie k ní vrací, hrajeme ji živě a na koncertech zní líp než z CD. Od začátku se mi líbí Stařešina i Pelyněk i Drobnolistý kvítek, to je ta dětská samba. Baví mě i poslední Talisman, to je skoro už vážná muzika. I ta je hezká.

Která z těch písní je nejmodernější oproti kdysi? Technika by ji tehdy neumožnila?
Naše bicí jsou natočené naprosto novou generací mikrofonů a zvukařem, který je na to odborník. Jsou skvělé, každý šustnutí tam je, jsem s tím šíleně spokojenej.

Zahrajete ve staronovém teplickém klubu Nexo v Řetenicích (ex Knak). Více se dnes kluby rodí, či zanikají?
Náš jazz je spíš konzumní zboží, to se buď povede nebo ne. Tak nás to v Americe učili. Je to zábava a lidi to buď koupí nebo ne. Klub k tomu má jako k vnímání zábavy blíž než koncertní sál. Karel Velebný kdysi říkal, že jazz patří do bordelu, jasně, že s troškou nadsázky. I já si to myslím. Na jednu stranu je tu dnes klubů přetlak, ale z tohoto úhlu pohledu jich není nikdy dost. Lidi jdou radši do hospody a do klubu než do sálu. Já byl v Americe kolikrát na festivalech, kde hrál třeba Herbie Hancock; ale lidi kolem hráli volejbal a vůbec je to nezajímalo.

RÁDI KŘTÍME VŠUDE

Je důležitý pro Jazz Q koncert na Colours of Ostrava i proto, že tu CD i LP pokřtíte?
My album křtíme všude, je to hezký, to rituál. Ale v Ostravě budou i média a mám tam i semináře o horolezectví. Křtem Talisman víc zviditelníme, což může pomoci prodejům. Ta množina lidí, kteří kupují Jazz Q, je menší, ale poměrně pevná. Desky se prodaly skoro čtyři tisíce. Přitom vše mluví proti tomu, desky se kradou… To číslo je málo oproti časům, kdy jsme LP Zvěstí prodali přes 250 tisíc. A té další až 400 tisíc, když vyšla i v NDR, Polsku, Rusku… Oproti tomu je číslo 3,5 tisíce směšné, ale když se dnes prodá tisíc kusů čehokoli, na Supraphonu lítají špunty, je velká radost. A ještě je v tom taková analogie: technologie vinylu vylučovala zlodějnu, nešlo to podomácku zkopírovat. Jen nahrát na magnetofonový pásek.

Co znamená fakt, že jste vydali za pár let novinku? Je to nová krev do žil?
(smích) Mně bude za pár dnů sedmdesát, takže nějakou novou krev bych potřeboval. Beru to jako osobní pokus dostat se do tempa, kde jsme byli dřív a je o čem psát. Vystoupil jsem ze všech aktivit a byznysů, bontony jsou prodaný a mám šťastný období, kdy si můžu desku natočit a vydat sám bez ohledu na to, jestli se prodá. Toho rád využívám, že nemusím klepat na dveře a shánět sponzory. V sedmdesáti letech už si člověk řekne: „Asi bych měl dělat to nejlepší, co umím". A já myslím že tohle je to to nejlepší. Ne lítat a točit filmy, to o muzice si myslím, že mě nejvíc naplňuje a dál v ní mám co říct. Takže jestli Pánbůh dá… Chtěl bych udělat s Oskarem tu zpívanou desku a přes léto udělat akustické album Ackermann, Zangi, Kratochvíl. Budou tedy nové desky…