Úspěch. Ten provází pop rockovou skupinu Kryštof už od hitů „Lolita" či „Ženy" z její první desky „Magnetické pole" (2001). Kapela, která bude v sobotu 20. července jednou z hvězd open air akce Vysmáté léto v Kadani, má úspěch i se svou poslední deskou „Inzerát". Ovšem živě ji neuslyší na severu Čech jen v létě Kadaň, ale také na podzim Litoměřice a Děčín. A konkrétně? Jeho klubové turné Kryštof Fernet club tour 2013 zavítá 17. října do Litoměřic a už den poté do Děčína.

V rozhovoru s Richardem Krajčem, zpěvákem, showmanem i autorem či spoluautorem hitů alba „Inzerát", tedy byla řeč hlavně o něm.

Dárek pro Jarka

Loni Kryštof natočil s Jarkem Nohavicou hit „Křídla z mýdla", jeli jste s ním šňůru. Odrazilo se to i v rámci oslav jeho narozenin? Dali jste mu dárek, hráli mu?
Dali jsme mu dárek… Ten den jsme hráli v Litvínově na Loučkách a zaplnili je. Bylo tam na 3 tisíce fanoušků, a tak jsme je poprosili, jestli by s námi nezazpívali Jarkovi k narozeninám. Zazpívali, my to natočili a Jarkovi poslali.

Pobavíte Vysmáté léto v Kadani. Může playlist té show ovlivnit i poloha hlavní scény festivalu, odkud je pěkně vidět na hrad?
Upřímně řečeno ne, playlist máme na celé léto stejný. Půjde o festivalový set, mix nových věcí z „Inzerátu" a starších hitů. Je to nakombinované tak, aby si každý přišel na své a představili jsme CD.

Zahrajete ho celé?
My měli velký problém vyřadit z něj něco, co na festivalech nezazní. Nakonec z něj zahrajeme sedm věcí, jinak jsme desku hráli všude celou. My vážně nevěděli co vyřadit, ale ono to na turné nevadilo. Kapely zařadí dvě tři nové věci, a tím to končí, ale my jich odehráli všech deset.

To už je ale slušné promo!
Ono to nějak vyplynulo. Album „Inzerát" máme rádi, dnes už je čtyř nebo pětiplatinové. Takže předpokládáme, že i fanoušci ty písně znají a že je budou chtít, když si desku v takové míře pořídili. I na festivalech toho využíváme a představujeme jim ji živě.

Co říkal Yaron Fuchs, váš americký producent alba „Inzerát", na hlavní hosty desky, na Jarka Nohavicu a Tomáše Kluse?
On je neznal, jako předtím neznal nás. Když se ptal, kdo s námi bude zpívat, já moc nevěděl, jak kluky popsat. Nejdřív přijel Jarek Nohavica a o něm jsem řekl, že je takový jako Johnny Cash. A producent s kolegou se později ptali: „A ten mladý?" „To je taky vlastně Johnny Cash, já na to. Tak si je pak rozdělili na „Old Johnny Cash" a „Young Johnny Cash". (smích) Tak už jim pak říkali po celou dobu.

Bylo i něco, co vám zakázal?
Producent?

No ano. Vždyť ten to může, ne?
To asi může. Ale my jsme desku „Inzerát", než za námi přiletěli do Prahy, už sedm měsíců připravovali. Vybírali jsme písně, jezdili na soustředění a tam jsme je aranžovali a posílali do New Yorku. Oni nám zase posílali připomínky, my jsme se vraceli zpátky do zkušeben, opravovali jsme to, co bylo třeba, a zase jim to posílali zpátky…
Oni přijeli ve chvíli, kdy ta deska byla opravdu připravená a potřebovala jen nahrát. Řekli nám, že na to máme jen deset dní, že oni nemají víc času a my nemáme víc peněz.

To byl šibeniční termín?
Normálně jsme desky točili třicet dnů. Dvě věci byly zásadní, které změnil, když přiletěli. První byla, že budeme nahrávat živě, což jsme před tím nedělali. Většinou se nahrával nástroj po nástroji. To bylo pro nás zvláštní, že to chtěli živě, ale nijak jsme je nedokázali přesvědčit, že si nemyslíme, že to je nevhodná forma. Tak jsem začali točit a byl to fantastický zážitek.
Druhá věc je, že říkal, že pracuje jen 12 hodin denně. Ale to se pak vymklo z ruky, protože práce bylo víc. Takže jsme pracovali třeba 18 hodin denně. A Yaron, i když jsme šli spát třeba ve tři ve čtyři ráno a od deseti točili, byl první, kdo šel o půl deváté na snídani. A už nás hnal zase zkoušet, než začneme točit novou věc. Takže porušil i tuto svoji zásadu pracovat jen 12 hodin.

Producent se ještě vrátí

Co dál? Budete pro další desku hledat nového producenta?
Nebudeme. Vlastně už jsme domluveni, že spolu natočíme ještě jedno album. Tak už říkal, že bychom měli skládat a posílat. My si užijeme léta a festivalů a od září bychom chtěli začít jezdit na soustředění, vybírat písně a navázat na pracovní styl, který jsme měli. Začneme nahrávat novinky, posílat je do New Yorku, pracovat na nich.

Jste dost známý jako zpěvák i jako herec, repertoár pro Kryštof píšete částečně sám. Nejsou snahy „donutit" vás nahrát i sólovou desku? Ptám se i proto, že Kryštof živě i na fotkách působí kompaktním dojmem, takže si vaše sólo neumím moc představit…
Nabídky na sólovou desku už jsem dostal a je to trošku tak, jak říkáte vy. Jsme spolu dvacet let a když ta parta funguje, když si myslím, že je to asi to nejlepší období, jaké spolu zažíváme, ani by mě nenapadalo nad sólovou deskou jen přemýšlet. To by nešlo. Jsem jejich součástí a oni jsou součástí mě. Sice té kapele jakoby „dělám ksicht", ale Kryštof je prostě sedm lidí.

Váš producent dělal s Beastie Boys, s Mobym i s dalšími. Chtělo to zdravé sebevědomí, oslovit ho?
Ona to vlastně byla náhoda. Dali jsme si inzerát a on byl jeden z lidí, kteří se ozvali. My nevěděli, o koho jde. Producenty, kteří se nám ozvali ze zahraničí, jsme poprosili o demosnímek kytaru a zpěv, poslali jsme nahrávky, které se nám líbí a zeptali se: „Co byste s tím udělali?"
Dvanáct z osmnácti poslalo nahrávky, Yaron Fuchs ji poslal jako první asi za dva dny a říkal: „Promiňte kluci, neměl jsem na to moc času. Ale tak nějak bych si to představoval." Stejně jsme si to představovali my a pak už ho nikdo nepřekonal. Napsali jsme mu, že jsme si vybrali jeho, dali jsme si Skype New York Praha, on nám zvedl jednou tolik cenu, kterou jsme nabízeli v inzerátu, řekli jsme si pravidla, jak by to mělo fungovat, domluvili jsme se. Ani to nebylo složité a my jsme si vlastně až potom vygooglovali, o koho jde a s kým dělal.

Texty jsme mu tajili

Chtěl vědět, o čem zpíváte?
To ho hodně zajímalo, ale já mu řekl, že to prozradím až desku natočíme. Když jsme mu posílali demáče, šel jen po emocích, ale kdyby věděl, že „Parepet" je o sebevraždě, snažil by se ji třeba udělat temněji. Ale já tam chtěl kontrast veselé hudby a temnějšího textu, což se povedlo. Až když jsem mu vyprávěl, o čem některé texty jsou, divil se, že hudebně je ta písnička hozená jinak. Bylo i dost složité některé obraty mu vysvětlit. Třeba nechápal obrat „Topíme se v peřinách". Nevěděl, jak to myslíme. Čeština je strašně barevná, tak moc to v Americe nemají.

„Voda živá na plicích, v ložnicích ostnatý drát… topíme se v peřinách, všichni jsme k pláči… a Bůh umírá…" zpíváte v hitu „V peřinách". Kdo Boha zabíjí? To my sami? Už zase?
Už zase. A ještě se tam taky zpívá, že jsme „sráči" a že jsme „kocovina", a to všechno jsme, podle mě. Akorát se pořád tváříme, že moc ne. Ale každý známe ta svoje slabá místa a víme, jakým způsobem tady žijeme. Takže na člověka to občas takhle dopadne a já mám potřebu se z toho občas vyzpívat.

Dá se vyzpívat i z toho, co se dnes děje v politice?
No víte, paradoxně, ač o tom lidi moc neví, nepřemýšlí o tom tolik, protože se tou písničkou baví, tak song „Zatančím" je přesně o tom. Je to politická píseň, ale já nechtěl, aby z toho politika moc čněla.
Když si ale člověk přečte její text, kde se zpívá „Až promění nás v absurditu, vystřelí nás k neurčitu, a rozmáznou nás na krajíce, jak boxery co sundali jim rukavice", to je o tom, co s námi dnes dělají. Co vše si dovolí s námi dělat. A že to pravděpodobně dopadne tak, že až nám všechno seberou, tak už nám zůstane jenom ta zábava. Ta hudba, ten tanec. Jen to, co nám opravdu nemohou moc vzít. I když asi stejně mohou. Když se člověk podívá na Orwella, na jeho román 1984, i tam to může dojít. Ale myslím, že hudba je jedna z posledních věcí, která nám svobodně zůstává.

V zimě jste vyprodali velké haly. Nemohl za to také váš host Jarek Nohavica, populární písničkář, po němž je stále hlad?
Možná také. Ale taky nám tvrdil, že takové halové koncerty moc nezná. A navíc, že po něm dnes všichni řvou „Dej Křídla z mýdla!" A to říkal, že se mu u mladé generace už strašně dlouho nestalo.