V týhle zemi blbě se mi dejchá. Tak se jmenuje koncert, který ve středu od 19.30 v DK Ústí připomene 70 let od narození a 20 let od předčasné smrti písničkáře a básníka Karla Kryla. Zvou na něj Kulturní středisko města Ústí i Jindřich Šrejber, který také připravil unikátní výstavu Půlkacíř Karel Kryl.

Čeká nás hudba i vzpomínky folkařky Dáši Voňkové a písničkářů Vladimíra Merty, Vlasty Třešňáka, Hustýho Wimpyho, Oskara Petra a moderátora Míry Kuželky.

S nápadem připomenout Kryla přišel Hustej Wimpy. Koncert v Ústí bude předposledním na turné po ČR. A jak ho prožívají folkaři? Na to odpovídali Merta i Třešňák.

Hořko-sladkej pocit

Jaké máte pocity z koncertů, ze vzpomínání na Karla Kryla?
Vladimír Merta: Jako hraní ke Krylovu výročí je to takovej hořko-sladkej pocit. Nepokoušíme se hrát jen Krylovy písničky, i když jich každý, s výjimkou Dáši a Vlasty, pár máme. Zkoušíme, nakolik v nás duch doby zůstal, jak se lišila ta poetika, když tu Karel jako vrcholný mistr končil a my v podstatě začínali. Publikum je kromobyčejně vstřícné. Bál jsem se, aby to nebylo povrchní slízávání cizí pověsti. Ale zatím to vypadá, že to téma žije. Tím, že jsme každý trošku jinačí, každý koncert je trošku jiný, jsou to i jiné historky a vzpomínky. Díky Bohu se to drží v divadelní podobě, není to jen koncert. Večer má v sobě určitý patos i humor, blíží se divadlu šansonů, jak to i sám Karel pojímal.

Hráváte na turné i písničky ze své aktuálního krásného alba „Domilováno" (Galén, 2013)?
Střídám to podle nálady, kterou udělají kolegové, a také podle nálady v publiku. Většinou hraju Vzdálené výstřely, Domilováno, Ticho nebo Intuici ženy. I ta se hodí.

Které písničky jste si vybral od samotného Kryla? A jak jste se o ně podělili? Nebyla o některý jeho hit „velká rvačka"?
Ne ne. Wimpy toho umí víc a já zpívám Anděla jako smutné reggae i Jeřabiny jako pseudo cikánskou euforizující píseň. Začínám ji v takovém krylovském duchu, smířlivém a plačtivém, pak přejde do vzdorovitého, až bych řekl nekulturního řevu. A pak se to zase vrátí zpět…

Hrajete Krylovy písničky tak, aby jim i sám zatleskal? Či jste až maličko neuctiví a on by třeba ani nemusel mít radost?
Těžko říct. Myslím, že by mu cukalo v koutcích s tím, že se nakonec po těch letech už taky sám nebral jako legenda. Že už si zažil i strmý pád do průměru a nezájmu. Spíš ty písničky v mém podání kupodivu ožívají, není to násilné. Podle ohlasů publika myslím, že nikdo není dotčený, možná je jen mírně překvapený. Ale není to urážlivé, ani parodie na Kryla, která se lehce dělá.

Může si během večera publikum o některé písně říct? A říká si?
Většinou jen řekne (a Vladimír Merta nasadí pokorný tón): „Zahrajte něco od Kryla." Ale konkrétní písničky nežádají. Možná tuší, že by nás tím uvedli do rozpaků…

Pozornej muzikant

Jaká je vaše nejhezčí vzpomínka na písničkáře Karla Kryla? A dělíte se o ni také s publikem?
Já se snažím nekolovrátkovat jednotlivé zážitky a vzpomínky. Karel se mi vždycky vybaví jako pozornej muzikant, kterej po koncertu nešel do baru nebo domů, ale trpělivě promluvil s lidmi, kteří stáli tu frontičku. Myslím, že sloužil jako zpovědnice a možná i hudební terapeut. Ta laskavost, která byla v příkrém protikladu s texty. Ty se z něho řinuly jako drsnej protestní negativismus, on byl ale úplně jinej.

A jak v rámci koncertu vnímáte Hustýho Wimpyho? Jakoby byl jiná kategorie, jistě je i jiná generace… Jak mezi vás patří?
On výborně zpívá a dává energii, je převtělením Kryla. Je mu nejbližší ve svém projevu. Myslím, že mezi starými bardy musí být i někdo mladší. Takže s námi hraje Wimpy, nebo nám hostovala Pavlína Jíšová v Kroměříži. A já tu nemám problém, i když je to jiná poetika, drsnější. Ale myslím, že se Wimpy vedle nás taky trošku krotí (smích). Sám trošku ubere…

(A Vladimír Merta předává telefon Vlastimilu Třešňákovi… Slyším pár vět německy a přiznávám, ta slova si poté nechávám přeložit. To když přebírá „štafetu" našeho interview před koncertem v Žatci moderátor Míla Kuželka…)

Mílo, nechají vás i zazpívat?
Jasně… vlastně ještě ne. No, jednou jsem zpíval, ale koncert je to tak nadupaný, dlouhý, že by pak byl jako show Bruce Springsteena (smích).

Co pro vás byl největší zážitek?
Každý koncert je originál, baví mě na nich, že se nic neopakuje. Ani nálada ani publikum. Asi nejzajímavější bylo setkání s lidmi v Kroměříži, kde jsme hráli přesně v den sedmdesátin Karla Kryla. Publikum to přijalo, zpívalo jako celý sál, bylo to nádherný.

Nedávný koncert Českého rozhlasu ve velkém sále Lucerny, kde na Kryla vzpomínali mnozí, prý byl uctivý až pietní. Potkalo vás také něco takového?
Někteří lidé by chtěli, aby se hrálo víc písniček od Kryla. Ale v závěru se vždy všichni shodnou, že to, jak to děláme, bylo tou poctou. Že se setkala parta lidí, kteří ho znali a „jedou v jeho odkazu". Takže ne, neděláme žádnou pietu.

Je jen náhoda, že se na vašem turné potkává řada lidí z písničkářského sdružení Šafrán?
Není, k folku 60. let to patří.

Wimpyho perličky

Volí někdo i písničky, které od Karla Kryla nejsou moc známé?
Určitě, Wimpy hraje takové perličky. Na každý koncert si nějakou připraví. Jinak spíš slyšíme historky, které nejsou tak známé. Například ta, kterou vám řekl Vlasta Třešňák v němčině. Byla o tom, že Vlasta pořád těžce nese, že mu Karel Kryl dluží sto marek.

A co publikum? Je to veselé i uslzené vzpomínání na Kryla?
Veselé ano, slzy ale nekanou. Je to taková příjemná zábava… A v Ústí na večerní program přijede i host Oskar Petr, který s Krylem jezdil po Americe. Vozil ho po ní.