Jeden z nejvýraznějších talentů mladé generace pianistů opět zavítá do Jablonce. Společně s Prahou je to nejčastější místo, kde virtuóz Ivo Kahánek vystupuje. Zahraje dnes 6. srpna od 19 hodin v Městském divadle v Jablonci nad Nisou. Zazní Bedřich Smetana, Bohuslav Martinů, Isaac Albéniz nebo Edvard Grieg.

Dnes vás čeká koncert v Jablonci. Na co se mohou posluchači těšit? Máte už playlist? Prozradíte ho?

Posluchači se mohou těšit na program připravený speciálně pro cyklus Rok české hudby. Zachycuje dramaturgicky zajímavým způsobem kontrast, ale i společné prvky tří evropských národních škol české, španělské a norské. Zástupci té naší budou Bedřich Smetana a Bohuslav Martinů, za Španělsko Isaac Albéniz a Suita espagnola a Norsko reprezentuje Edvard Grieg a jeho slavné Lyrické kusy.

Ivo Kahánek Ivo Kahánek (* 1979) je český pianista a hudební pedagog. Je znám širokou výrazovou paletou i výjimečnými virtuózními schopnostmi, které uplatňuje v repertoáru od baroka po soudobou hudbu. V roce 2004 se stal absolutním vítězem mezinárodní hudební soutěže Pražské jaro a již předtím získal ocenění v mnoha významných kláních u nás i v cizině. Po úspěšných debutech na festivalu Beethovenfest v Bonnu a na Pražském jaru obdržel pozvání od Symfonického orchestru BBC k vystoupení na festivalu BBC Proms v londýnské Royal Albert Hall, kde v srpnu 2007 pod taktovkou Jiřího Bělohlávka provedl Klavírní koncert č. 4 „Inkantace" Bohuslava Martinů. Koncert živě přenášela televize BBC, rádio BBC a stanice Vltava. Ivo Kahánek pravidelně spolupracuje s Českou filharmonií a má za sebou úspěšná vystoupení s Orchestrem WDR Kolín nad Rýnem, Symfonickým orchestrem Hlavního města Prahy FOK, Symfonickým orchestrem Českého rozhlasu, Filharmonií Brno a mnoha dalšími. www.ivokahanek.cz

Hrajete tu poměrně často, co vás sem přivádí? Kdy jste tu naposledy hrál? Také v divadle?

Jablonec je po Praze mým druhým nejčastějším pódiem vůbec. Poprvé jsem zde hrál v roce 2003, kdy jsem spolupracoval s jabloneckým sborem Vrabčáci a jeho sbormistrem Pavlem Žurem v projektu s Filharmonií Jelenia Góra. Ten byl začátkem mého dlouhodobého přátelství s Jabloncem vždy zde u klavíru cítím, že hraju pro „své" publikum. A jezdím sem občas i mimo koncertní povinnosti, místní jizerské hřbety mám totiž moc rád.

Na jakých akcích nejčastěji vystupujete? Zve si vás někdo třeba i soukromě, na večírek nebo na svatbu?

Nejčastěji vystupuji na koncertech klasické hudby u nás i v zahraničí, zejména klavírních recitálech či jako sólista s orchestrem. Nebráním se jakýmkoli akcím, ale nehraju „k jídlu" svatby a večírky tedy nejsou má parketa.

Ve vašem repertoáru najdeme hudbu od baroka až po současnost, máte nějaké nejoblíbenější období?

Donedávna to byla zejména romantická klavírní hudba, již jsem preferoval Chopin, Rachmaninov a jiní. Poslední dobou jsem pro sebe objevil i kouzlo jiných stylových období, takže volím kromě požadavků pořadatele také podle vlastní nálady a momentálního rozpoložení.

Kdysi jsem taky hrála na klavír a mou nejoblíbenější skladbou byl Klavírní koncert B-moll. Vždycky jsem ho považovala za nejtěžší kompozici. Hrál jste ho někdy a líbí se vám?

To jistě nejste sama stěží bychom asi našli známější a slavnější klavírní koncert. Jestli je nejtěžší, se dá těžko říci (je řada jiných koncertů, které ho svou obtížností v některých ohledech i předčí), ale rozhodně je to pro koncertního pianistu „povinné vzdělání". Já sám jsem ho hrál minimálně třicetkrát a už se moc těším na další provedení na sklonku tohoto a začátku příštího roku v Praze a v Brně.

Máte nějakou takovou svou oblíbenou skladbu, kterou jste si v začátcích přál hrát?

Takových bylo mnoho, zejména od Fryderyka Françoise Chopina, a většinu z nich už jsem si splnil. Ale postupem času se preference samozřejmě mění, takže mám další vysněné skladby. Hezké je, že se mi často stává, že dostanu zakázku zrovna na ta díla, jimiž zrovna nejvíc žiju to je pak úplně nejhezčí práce…

Existuje pro virtuóza, jako jste vy, nějaká skladba, na kterou si netroufnete? Asi ne, že?

Asi ne v tom smyslu, že bych ji nebyl schopen zahrát, ale samozřejmě i těm největším pianistům něco „sedí" více či méně. Nemusí to být otázka kvality pianisty, spíše osobní preference. Člověk se samozřejmě snaží směřovat repertoárově tam, kam jej to táhne, ale občas je dobré zkusit i něco nového často je možno si takto rozšířit obzory a v důsledku se i umělecky zlepšit.

Jakou skladbu tedy považujete za nejtěžší, kterou jste kdy hrál?

Takto se to nedá říci, parametry obtížnosti nejsou exaktní. Někdy vám může dělat velké problémy skladba objektivně ne tak obtížná, protože obsahuje nějaký prvek, který vám prostě dělá problémy. Jindy vám zase „sedne" skladba, jíž se většina pianistů obává. Ale samozřejmě třeba Schumannovy Symfonické etudy, Rachmaninovovy variace na Paganiniho téma či Chopinovy koncerty nebo etudy patří mezi ty nejtěžší, co jsem hrál.

Získal jste mnoho ocenění, jakého si nejvíce vážíte?

Určitě si vážím vítězství na Pražském jaru a cen ze soutěží e Vídni, Barceloně či Kolíně nad Rýnem. Velmi cenná (a z hlediska dalšího uměleckého směřování někdy i cennější) jsou pozvání k účinkování na světoznámých festivalech či s nejlepšími světovými orchestry v mém případě např. festival BBC Proms v Londýně či dvě vystoupení s Berlínskou filharmonií pod taktovkou Sira Simona Rattlea, která mne čekají letos na podzim.

Kdy jste začal hrát na klavír a jak často jste v mládí cvičil? Bylo třeba období, kdy vás do hraní popoháněli rodiče?

Hrát jsem začal ve čtyřech letech, tehdy víceméně na popud rodičů a babičky, kteří rozpoznali, že mě hudba baví. Úplné začátky, zhruba první rok, nebyly nijak slavné to víte, že někdy mě lehce popohnat museli ale velmi brzy jsem v hraní našel něco pro sebe důležitého a nepostradatelného.

Jak často cvičíte nyní? Více, nebo méně než když jste začínal?

Cvičení je samozřejmě každodenní snad s výjimkou pár dnů o prázdninách či o Vánocích. Cvičím určitě víc než na začátku, dnes se hudbou živím, takže je to nutné. Nejvíce jsem pracoval v období vysoké školy, protože jsem měl čas vyhrazený prakticky pouze na klavír. Dnes už ho musím dělit mezi spoustu dalších aktivit, protože kariéra pianisty obnáší spoustu schůzek, organizační práce, mailů a podobně.

Jaký je váš nejoblíbenější český autor, a jaký zahraniční? A proč?

Z českých to bude asi Leoš Janáček, jeho hudba je mi nejbližší nejen geograficky, ale i svou náplní divokostí, smutkem… Ze zahraničních to byl dlouho Fryderyk Chopin, teď už bych si jednoho jediného jmenovat netroufnul miluji Mozarta, Bacha, Schuberta a mnoho dalších. Každý z nich vytvořil vlastní autentický svět a v tomto smyslu jsou takovými hudebními bohy.

Co děláte, když nehrajete nebo nevyučujete klavír?

Mou vášní jsou hory, ať už na kole nebo pěšky. Čas od času si je musím dopřát aspoň na chvíli i letošní dovolenou jsem trávil na horách, kromě rodných Beskyd hlavně ve Skandinávii. Jinak sport obecně, domů jsem si vůbec nekoupil televizi, abych si zabránil ztrácet čas sledováním různých sportovních přenosů… Samozřejmě také dobrý film či kniha mne velmi potěší, ale to se stává z časových důvodů spíš výjimečně.

Hrajete na klavír i modernější muziku? Třeba Queen, Beatles nebo třeba jazz? Máte nějakou oblíbenou píseň, kterou rád hrajete?

Tuto hudbu jsem samozřejmě občas hrál, třeba na základní škole spolužákům, ale obecně si ji radši poslechnu v originále často je to právě její specifické aranžmá, které jí dodává výjimečnost. Nicméně poslouchám ji moc rád, a to i naživo donedávna jsem byl např. pravidelným návštěvníkem festivalu Colours of Ostrava. Moc mě baví vzít si džíny, pivko a podívat se na hudbu z trochu jiné strany. Často zjistím, že se od klasiky liší jen kulisy, ale hodnotové principy a kvalita stojí na stejných základech.

Takže se ve volném čase nebráníte ani poslechu moderní muziky - popu, rocku, metalu…?

Moderní muziku si poslechnu rád kromě metalu, ten mě ničím neoslovil a to nejčastěji v autě. Což je u mne dost často, protože cestuji skoro neustále.