V průběhu 25 let psal pro kapelu texty a ty nyní vyšly ve sbírce „Zlatý časy se končí" (Plus/ Albatros Media, jaro 2015). Jeho milostné verše pohladí duši, jiné i zabolí, některé jsou sebezpytující a otevřenou výpovědí člověka, který nešetří sám sebe, ani svět kolem. Ožívá v nich i město Ústí, jeho bary, hospody a noční život.
Tiché dny na Klíši
Sbírka je rozdělena do čtyř oddílů, řazených roky vždy s úvodem a s kratičkou notickou za každou básní.
První část je datována roky 1991 96. „Kupuju kouzlo, co vždycky někam zmizí, ráno se budím v mrtvý zóně," posteskne si po milostné noci. „Jen podle obočí, poznám tvoji barvu, jen podle obočí, poznám tvoji chuť, jen podle obočí, jaká seš tam dole," zní v jiné básni a přeje si u milé „dejchat na tvý zuby sníh."
O Tichých dnech na Klíši píše v poznámce: „Je to první opravdu ambiciózní píseň ze samého začátku a my na ni byli hrdý." Jiná báseň začíná slovy: „Možná že přijdu, ve tmě se posadím, jazykem přijdu, tvý mandle pohladím…" „Málem to nejlepší, co jsme tenkrát udělali, štve mě jen ten název: Jen blbci," svěřuje se.
V básni Too-doo říká: „Je pozdě večer, ve tmě zkoušíš lítat… Když chceš bejt anděl, kup si dlouhý křídla…"
U té básně prozrazuje, že původně byl text anglický. Trefně dodává: „Když nezpíváte jazykem, kterým mluvíte na baru nebo kupujete pytlíky do vysavače… nebo říkáte milostné věci, není to ono." Dál poznamenává: „Čínský prsty jsme hráli dlouhý roky…" Část zavírá pětiverším filozoficky končícími slovy: „…kam jdeš, když nevíš, kam?"
Byty a vlaky do pekla
U druhého oddílu 1997 2004 v úvodu podotýká: „V tomto období byl cítit místopis Ústí: byty, nádraží, vlaky do pekla a celá ta veteš. Tehdy to málem s kapelou „zabalili", jenže zavolal Lábus z Guerilla Records" a jeli dál. V básni Teď leť zazní melancholie: „Kup si víno, lásku v TV…"
„Tvý noční můry voní a noc je kratší, čím dál víc," teskní v básni Žaluzie. Spaghetti western byla Imlaufova nejoblíbenější, ale na žádnou desku se nedostala. „Osud nemá řidičák," stěžuje si vtipně.
Silný náboj má báseň Alabastr Pizza. A opět skvělá metafora v básni Kabaret Faust: „…její bílý podpaží vlhne jak sníh." Nebo jinde: „Láska je kulička pepře v tvé omáčce." Jindy zase „chce plout nocí jako astronaut."
Třetí oddíl 2005 - 2007 začíná ironickou poznámkou: „Až zbohatnu na týhle knížce, otevřu si bistro."
Nití zašij mrak
„Sejmi měsíc a tenkou nití zašij mrak," objevíme další zdařilou metaforu v básni Jack & Neal. V básni Recepční, která je pro autora „kněžkou ponocování", je metafora: „…žloutek měsíc proteče sklem."
V Pilotním singlu básník vidí sám sebe, své tělesné orgány. „…jen srdce řeklo: Už tě tak nebolím," dovozuje.
„Jsem trochu do větru, a tak vlaju," sám se pak Imlauf charakterizuje ironicky.
Čtvrtý oddíl 2008 2013. Znovu filozofuje: „…jsou jen nádraží a to mezi nima, co se míhá, je svět." A sám sebe považuje za „klíč, co si pučujou známý…" Nebo: „Jsem místní bohém, drink sem drink tam…" Jinde: „Jsem šachová figura na strakatý dlažbě…"
Co je Ústí zač
V písni Desire City se básnicky zmocňuje, co je Ústí zač. U básně 40,5 se ptá: „ Jak dál jít a kam?" A dívá se na město Ústí: „Město mezi stehnama tmy spí, osamělý ženský večeřej bílý…"
Everest, prozatím poslední album Houpacích koní, vzbudilo i největší zájem publika. Básní zní refrén: „Zlatý časy končí do tmy a dál."
Každý Čech přečte průměrně za rok 17 knížek. Kolik z nich jsou chudinky básnické sbírky? Nezapomínejme na poezii, zkrášluje naši všednodennost a obohacuje nás.
Takové jsou i verše Imlaufovy. Básník tu otevírá své srdce. Jděte mu naproti, knížku si přečtěte. Je vynikající.
Arnošt Herman. Autor článku je spisovatel a místopředseda Severočeského klubu spisovatelů.