K divadlu a umění se Petr Batěk dostával pomalu. Babička byla horlivá divadelní ochotnice. Maminka divadlo sice nikdy nehrála, ale měla docela velký talent. Tatínek byl muzikant. Geny po rodičích tedy určitě nějaké získal.

Po skončení základní školy začíná Petr, na naléhání tatínka, studovat strojní obor. Ale již tehdy věděl, že se chce jednou živit uměním a tím, co s ním souvisí. Začíná se tedy stýkat s plzeňským uměleckým podsvětím, plným fotografů, muzikantů, sochařů i malířů. Největší vliv na něj má pan Josef Kůda, fotograf rockových skupin. Mladý Petr Batěk ho považuje dokonce za svého druhého, duchovního otce.

Na střední škole začíná Batěk hrát s různými skupinami na bicí. Některé kapely také sám zakládá.

Po ukončení střední školy získává Batěk odbornost mechanika strojního zařízení. To je vlastně strojní zámečník s maturitou. V oboru ovšem nezůstává a ani v něm nikdy nepracuje. Po maturitě dělá chemika v pivovaru, sanitáře v nemocnici, šéfuje skladu, je referentem prodeje v Bohemia sektu. Ale umění ho táhne k sobě čím dál víc. Zúčastňuje se tedy konkurzu na místo redaktora Českého rozhlasu v Plzni a vyhrává ho. Stává se z něj úspěšný redaktor zpravodajství.

Přitom všem v něm ale někde sídlí také jeho divadelní dušička. Rozvíjet ji začíná v plzeňském amatérském divadelním souboru Dialog. Brzy na to zakládá s kamarády vlastní divadelní soubor Okřídlený vůl. Na repertoáru mají absurdní dramata ruského autora Daniila Ivanoviče Charmse. S těmi pak dobývají různé přehlídky amatérských divadelních souborů. Po rozpadu Okřídleného vola odcházejí všichni jeho členové do různých profesionálních divadel. Petr absolvuje konkurz do mosteckého Divadla rozmanitostí a je přijat. Začíná jeho profesionální divadelní kariéra.

V počátcích mu chybí odborná divadelní škola. A tak se musí o to více učit. Sleduje vše, co se děje kolem. Oslovuje starší herce v Mostě, v Praze i jinde. Hodiny s nimi rozmlouvá, vyzvídá, poslouchá. Zanedlouho přechází Batěk z Divadla rozmanitostí do činohry Městského divadla v Mostě.

Petr Batěk si do mosteckého divadla s sebou přinesl nejenom herecký talent. Od mala byl hyperaktivní a někdy až příliš rozdávačný. V mládí svoji aktivitu tlumil sportem a rozdávačnost rozumem. V Mostě ale začal rozdávat své herecké umění a radost z něj. Aktivitu vybíjí poctivou hereckou prací a mnoha vedlejšími uměleckými produkty. Produkoval je nejenom v mosteckém divadle, ale i v Českém rozhlase Plzeň a Ústí nad Labem. Mimo to ještě stíhal bubnovat ve dvou kapelách - ve vlastní The End of Colours a v Kuželkově Petr Kalandra memory band. Vystupuje také na mnoha akcích jako konferenciér.

Petr po osmi letech odchází z Mostu. Končí pro něj jedna životní etapa a on cítí potřebu odejít jinam. Udělat změnu, poznat nové kolegy i režiséry, poznat nové divadlo, nové město, nové myšlení. Chce změnit všechno a zdá se mu, že po osmi letech je na to nejvyšší čas.

Mostecké divadlo k němu nebylo nefér a za to mu je vděčný. Na druhou stranu ho částečně zklamalo tím, že nemá dostatečně rádo své herce. Jako instituce by si jich, podle jeho názoru, mělo více vážit. Ale to, co od mosteckého divadla čekal, a to o čem snil, že by zde mohl dokázat a docílit, toho se dočkal, to dokázal a toho docílil.

Pan Batěk po sezoně odchází do Západočeského divadla v Chebu. Ale do Mostu, bude-li pozván a bude-li o něj zájem, se bude vždy rád vracet. Jeho hlavním přáním je totiž dělat divadlo. Dělat ho naplno a pořádně, ale při tom zůstat svobodný a mít stále větší vliv nad tím, co chce nebo nechce dělat. Věřme, že se mu to v novém působišti podaří a splní.

RADOMÍR BÖHM