VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Básník Radek Fridrich má nejlepší sbírku v ČR. Vyhrála Magnesii Literu

Děčín, Praha /ROZHOVOR/ - Prestižní cenu za knihu „Krooa krooa“, jejíž název byl inspirován nápisem ve skalách v Tisé, předala v Praze autorovi Dagmar Havlová.

6.4.2012
SDÍLEJ:

Básník Radek Fridrich.Foto: čtk

Velká radost! Sever Čech se zas může chlubit republikovým kulturním úspěchem! V Děčíně žijící Radek Fridrich (44), známý sudetský básník, překladatel a pedagog, získal ve čtvrtek prestižní literární cenu Magnesia Litera 2011. Za knihu „Krooa Krooa“ (nakladatelství Host, Brno 2011), jeho 11. sbírku, mu ocenění předala Dagmar Havlová ve Stavovském divadle v Praze. A to v přímém přenosu na ČT2 .

Po Cenách Thálií, v nichž už letos ústecké Severočeské divadlo opery z Ústí a baletu slízlo smetanu zvlášť sladkou v podobě vítězství Moniky Absolonové (muzikál Funny Girl) a Anny Klamo (opera Lakmé) a po vítězství Činoherního studia v Ústí v prestižní Ceně Marka Ravenhilla za nejlepší českou inscenaci současného textu (inscenace „hamlet je mrtev. bez tíže“) se sever Čech nahlas hlásí: „Tady jsem. Počítejte se mnou!“

Na slavnostní ceremoniál, knihu i budoucnost jsme zeptali Radka Fridricha. „Mám z ceny velkou radost,“ shodl se s Ivanem Harákem, literárním pedagogem z Univerzity J. E. Purkyně z Ústí, svým bývalým kolegou. Dnes učí na zdravotnické škole v Děčíně, na UJEP zůstává externě.

Při přebírání ceny jste přiznal, že se vám rozklepala kolena z paní Havlové. Opravdu?
Ano, vážně. Já s cenou nepočítal poté, co před 14 dny vyšel v Respektu článek od Simony Martínkové. Psala, že je moje knížka dobrá, ale jasným favoritem na cenu za poezii je mladý Kamil Bouška. Jeho sbírka Oheň po slavnosti je prý nová tendence české poezie tak jsem si říkal, že se asi nechytám. Když cenu za objev dostal Štěpán Hulík za filmovou Kinematografii zapomnění „vzdal“ jsem to. Prostě jsem si tam šel sednout, nic si nepřipravoval… Ale když padlo mé jméno a uviděl jsem paní Havlovou, řekl jsem si,: „To není žádná legrace!“ Fakt se mi rozklepaly kolena.

Řekl jste: „Zdravím své syny, Šimona a Kryštofa“. Byla to taková ta „předávací povinnost“?
Vůbec ne. Šimon a Kryštof, to jsou moji synové, ale i když jsem teď rozvedený, otcovství beru vážně. Jen se s nimi denně nevídám proto ten vzkaz.

Také jste vzkázal otci, „zítra jdeme na dřevo“. To byl zašifrovaný básnický vzkaz?
(smích) Ale ne. Nám to čtvrteční dopoledne před předáváním cen přivezli domů dříví. Já chvíli sekal, než jsem odjel s přítelkyní do Prahy, a otec pokračoval dál sám. Takže budeme sekat ještě tři čtyři dny.. Těmi slovy jsem to chtěl maličko „znevážit“. Říct, že jsem právě dostal jakousi cenu, ale hned druhý den se vrátím do normálního života, kde se štípe dříví, venčí psi a vaří guláše…

Název vaší nově oceněné knížky není úplně obvyklý. Když jste ho ve Stavovském divadle na ceremoniálu vyslovil, zaznělo to skoro jako krákání. Nebo ne?
No ono to nevyznělo úplně nejlépe, já nedokázal lépe artikulovat. Když přijedete do Tisé, vidíte tam desku o pískovcových skalách a na ní je napsáno, že se nad skalami vznáší krkavec se šedomodrými křídly a že můžeme slyšet jeho krooa krooa. Je to tam přesně tak, a mě když jsem to před asi osmi lety četl to inspirovalo. Podle mě je to možná trošku ironický výkřik… Sám jsem se chtěl jako trošku ošklivej pták vznášet nad krajinou severních Čech a sdělit příběhy, které jsem ve skalách našel nebo i vytvářel.

Kolik je ve vaší knížce příběhů?
Dva hlavní. Je v ní příběh Vlašského Daniela, což je v podstatě příběh otcovský. Daniel byl prospektor ze 17. století, Vlach, který chodil po krajině zhruba od Doubice, od Kytlice až po Wintenberk, Bad Schandau, a hledal takzvaná kutiště potenciální místa, kde by se nacházelo zlato nebo nějaká jiná ruda, v této krajině většinou stříbro. A já si našel vzkazy v děčínských vlastivědných zprávách, to byly záznamy z vlašských knih… Daniel, reálná postava, má partnerku Chrastavu, obě postavy jsou jakoby zvířecí, drsný.
Další část je věnovaná smírčím křížům, ke kterým se vážou morytáty v krajině na bázi reálných příběhů, ale většinou je to vymyšleno.

A pak je tam ještě další oddíl Klatzek, to je syn, který vznikl z Chrastavy a Vlašského Daniela, Je to takový hajzlík, syčák, který se vůči otci nějakým způsobem vymezuje a jde krajinou dál. Vzkazy od otce jsou adresovány částečně jemu a on dělá jak to u synů bývá vše možné, aby svého otce pokořil, dělá mu naschvály. Klaczek má partnerku Laňku, hodně romantickou bytost. Obě dějové linie končí špatně: Daniel umírá a Klaczek končí v jeskyni a čeká na Laňku. Ta ho ale opouští…
Ale spíš než o příbězích se asi dá mluvit o epické poezii.

Pedagog UJEP i autor Ivo Harák si pochvaloval, že to je váš návrat k sudetské tematice…
Ale ono to tak úplně není. V roce 1999 a 2001 jsem napsal knihy Řeč mrtvejch a Erzherz (Votobia 2002) a v nich jsem poprvé tematiku Sudet, jejich hrobů a příběhů pojmenoval.
Pak jsem napsal knihu Žibřid (Host 2006), což byly absurdní příběhy, překládal pověsti z Děčínska a tu knihu nazval Modroret (Polart 2008).
Knihu Krooa krooa jsem psal sedm let. Krajina Sudet v ní je, ale není tam to čisté němectví, čistě německé příběhy. Já totiž vydal ještě jednu knihu Nebožky/Selige (dvojjazyčně, Perplex 2011), která je víceméně návratem k česko-německé problematice. Byla nominovaná na cenu v Německu, takže jedu 8. září za Českou republiku do Drážďan bojovat o 5 tisíc euro. Nebožky tedy možná budou ještě úspěšnější než Krooa krooa to se uvidí.

Ivo Harák také řekl, že si tu cenu zasloužíte. Předpokládám, že i vy máte z ceny Magnesia Litera radost, že?
No jasně, to bych tu dělal nějakýho nafrněnýho chlapíka… Když mluvil o tom, že si ji zasloužím, chtěl tím asi říct, že ji nedostávám za svou první knihu že už jsem jich napsal víc. Je to moje 11. básnická sbírka, některé knížky jsem psal česko-německy, mám překlad i v polštině a překlady i v Británii. To znamená, že ta má cesta už je delší a pozvolnější, je mi čtyřiačtyřicet a dostal jsem takové první významnější ocenění v Čechách. Tak to asi myslí. A nejspíš mluví i o tom, že v severních Čechách celou tu dobu působím, že jsem neměl tendenci odejít do velkoměsta, Prahy nebo Brna, kde mi knížky vycházejí v nakladatelství Host. A že jsem organizoval deset let literární akce na děčínském zámku, že dělám večery poezie, že jsem aktivní celkově nedělám jen poezii. Že jsem nějaký literární život v severních Čechách inicioval. Ale nevím…

Prozradíte, na čem právě pracujete?
Loni se mi podařilo nějakým zázrakem a souběhem událostí vydat dvě knihy. Krooa krooa v červnu v Brně u nakladatelství Host a Nebožky v Opavě. Takže vydávám knížky na Moravě, ačkoli jsem z Děčína. Tím pádem jsem si jakoby vyčistil stůl a teď se tam rodí básnická skladba, týkající se industriální krajiny severních Čech. Ale vůbec nevím, jestli ji někdy dokončím, jestli je to téma uchopitelné. Víc vám k tomu ale neřeknu, protože jsem opravdu na začátku.

RADEK FRIDRICH

*1968 v Děčíně,básník, výtv. autodidakt, překladatel, recenzent

- absolvoval češtinu a němčinu na pedagogické fakultě UJEP v Ústí (1996- 2008) vyučoval na bohemistice tamtéž. Poslední roky učí na Střední zdravotnické škole v Děčíně.

- jeho dílo je silně spjato se severočeskou krajinou, tedy prostředím, které tradičně formovala německá kultura a mentalita a které bylo po 2. sv. válce připraveno o své původní obyvatelstvo i několikasetletou kulturní paměť.

- patří mezi nejvýraznější a nejosobitější české básníky po r. 1989, jeho jméno nechybí v žádné z reprezentativních antologií mapujících současnou českou poezii.Jeho básně byly přeloženy do několika jazyků.

- vydal knihy: PRA (1994), Zimoviště (1996), V zahradě Bredovských (1999), Řeč mrtvejch / Die Totenrede (dvojjazyčně; 2001), Erzherz (2002), Molchloch (2004), Šrakakel / Der Schreckliche (dvojjazyčně; 2005), Žibřid (2006), Modroret (2008), Krooa krooa (2011) aNebožky / Selige(dvojjazyčně; 2011).

- za sbírku „Krooa krooa“ (Host 2011) získalcenu Magnesia Litera 2012 v kategorii poezie

info z www.perplex.cz)

Autor: Radek Strnad

6.4.2012 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Ilustrační foto.

Vodníci, pohádky či otevření úzkokolejky. Tak budou slavit děti na Mostecku

GIOM 1.
AUTOMIX.CZ
31

Garáž 10 motoristů: Tahle parta stavěla fascinující auta, socialismu navzdory

Strážníci a úředníci dostanou v Litvínově přidáno

Litvínov – Město se podle tajemníka potýká s nedostatkem kvalitních uchazečů o práci. Ti schopní odcházejí za lepším platem.

Litvínovského Robina Hanzla si vyhlédl hlavní trenér Nižněkamsku

Litvínov - Něftěchimik Nižněkamsk. Tak zní jméno klubu, s nímž osmadvacetiletý útočník Litvínova podepsal roční smlouvu. Robina Hanzla tak čeká vůbec první zahraniční angažmá, které přichází po sezóně, v níž poprvé odehrál zápasy za českou reprezentaci a zakončil ji účastí na mistrovství světa v Paříži.

V zóně Triangle se staví městečko. Rostou kanceláře, ubytovna i jídelna

Žatecko – Ve velké průmyslové zóně vzniká centrum služeb. Časem by měly být k dispozici obchody nebo dokonce ordinace lékaře.

Mostecká liga malé kopané: Prvních šest týmů je zatím srovnáno v pěti bodech

Most – Neuvěřitelně napínavým je zatím letošní ročník DRFG Mostecké ligy malé kopané. Soutěž má již odehráno deset kol z osmnácti základní části a aktuálně je bodový rozestup mezi vedoucím Atlético Most a šestými FC Katalánci SWAG pouhých pět bodů.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies