Jak na tom tedy teď jste?

Pořád stejně, smlouvu nemám. Jsem rád, že můžu trénovat s áčkem, to mi do sezony dá víc, než kdybych byl třeba s juniorama nebo dorostencema.

Na kolik procent budete hrát za Litvínov ligu?

Nedokážu tvrdit, na kolik to bude procent, ale nebudu se tomu bránit. Po tom, co jsem zažil v minulý sezoně, zažívám s klukama i teď. Myslím tím partu, jaká tu je, jak se trénuje, jak do toho kluci jdou. Strašně se mi to líbí a motivuje mě to do dalších dnů.

Zklamaný, že nemáte jasno, tedy nejste?

Já jsem člověk, který nikdy nemá velká očekávání, neměl jsem ho ani po této sezoně. Je to pro mě nová zkušenost, vždycky jsem byl radši, když jsem měl v dubnu nebo v květnu jasno, kde budu hrát. Já ale pořád žiju z té euforie z titulu. Jsem rád, že tady můžu trénovat. Nervózní z toho, že nemám podepsáno, rozhodně nejsem.

A jaké nabídky jsou teď aktuální?

Je tam pořád KHL, ale momentálně jsou nejaktuálnější nabídky z Finska a Švédska. Uvidíme, jak to dopadne. Na podzim je pak poptávka po hráčích, když se ligy rozehrajou a kluby zjistí, že někoho potřebujou. To mě taky uklidňuje. Ale když to nevyjde, budu šťastnej, že jsem tady.

Nejsou ta jednání tak zdlouhavá i proto, že třeba nejdete pod svou cenu?

To je jedna věc. Ta druhá je, že už na to zkrátka koukám jinak, než jsem koukal dřív. Asi i díky tomu, co se mi stalo. Můžu tady v Čechách žít normální sociální život, dělat, co mě baví. Není to o tom, že bych jen hrál zápasy, trénoval, spal, jedl. Do Ruska se mi kvůli tomuhle za každou cenu nechce.

Uvidí vás fanoušci v přípravě v litvínovském dresu?

Zatím nechci riskovat kvůli případnému zranění, ale je to na trenérech. Chápu, že chtějí vidět v akci kluky, které budou zapracovávat do týmu. Když ale budou Radim Rulíků a Ondra Weissmannů cítit, že mě tam chtějí dát, tak se tomu bránit nebudu a nějaký zápas za Litvínov odehraju.