Čekáte, že vám litvínovští kamarádi budou vyčítat, pokud Vervu v semifinále vyřadíte?

To určitě budou. Ale z Litvínova mě vyhodili, tak trénuju Kometu v Brně.

Komu fandí v semifinále vaše rodina?

Samozřejmě mně, to je jasný. I když u táty je to asi rozpolcené.

Váš otec za Litvínov také hrával a trénoval tam. Chodí na všechny zápasy jeho následovníků?

Jasně. O hokeji se bavíme furt, pořád mi vyčítá nějaká moje rozhodnutí. (smích)

Co nejvíc?

Těžko říct, to je různé. Je mu dvaaosmdesát, celý život je u hokeje a má na něj svůj názor.

Máte k litvínovskému klubu stále srdeční vazbu?

Samozřejmě. Je to město, ve kterém žiji odmalička. Sice jsem se narodil v Chomutově, ale asi od tří let už jsem v Litvínově.

Máte radost, že se s mateřským klubem potkáte v play off?

Prostě to tak vyšlo. Nespekulovali jsme před čtvrtfinále a vyšel na nás Zlín, teď je prostě na řadě Litvínov.

Jak často se na sever dostanete?

Do Litvínova skoro nejezdím. Vážně málo, bydlím v Brně. Jen v létě tam jsem měsíc, rodina dva.

Považujete se už za polovičního Brňáka?

Jeden kamarád mě na polovičního Brňáka pasoval už před pěti lety. Tak asi jsem. Teď už možná dvoutřetinový.

V čem jsou rozdíly mezi Brnem a Litvínovem?

To jsou úplně odlišná města. Brno je velké, Litvínov malý. Vždycky jsem si dělal legraci, že Litvínov je horské středisko. Když si tedy odmyslíte fabriku. (úsměv) Tady na jihu je taky úplně jiné podnebí, je tu tepleji. I lidi jsou tady jiní.

Kde budete spát mezi prvním a druhým semifinále?

Doma. Ušetřím klubové peníze. (smích)

Na severu Čech jste trénoval i mládežnická družstva. Je v současném kádru Litvínova někdo, koho jste vychovával?

(Dlouze vzpomíná) Michal Trávníček. Vždycky byl důrazný. Teď je v Litvínově kapitán, moc vůdčí typ přitom nebýval. Je spíš tichý. Kluci, kteří hrají tvrdý hokej, většinou bývají fajnoví. V kabině asi vůdce není, spoluhráče ale strhne svou bojovností na ledě.

Funguje to v Litvínově pořád tak, že každý malý kluk dostane do kolébky hokejku?

Dnes je to složitější. Je spousta rozvedených manželství a maminky nemají peníze. Na základnu nepřijde sto lidí jako kdysi. To je dávno pryč.

Vy jste jako kluk koketoval i s jinými sporty?

Hrál jsem všechno. Fotbal, košíkovou…

Proč jste tedy nakonec skončil právě u hokeje?

Sám jsem se rozhodl, co budu hrát. Neudělal to za mě nikdo jiný. Ale do čtrnácti let jsem hrál obránce. Táta byl bek, tak mě tam poslali taky.

Kdy jste se změnil v útočníka?

Asi ve čtrnácti letech. V dorostu jsme měli málo útočníků. Trenér zavěsil do branky plechovky, já jich nejvíc trefil a stal se ze mě útočník.

Koho z trenérů, kterým jste v mládeži žlutočerného klubu prošel rukama, nejvíc uznáváte?

Tátu. Myslím, že na něj vzpomíná hodně kluků. Všechno dělal na sto procent. Jak hrál, tak i trénoval. Dal mi nejvíc.

Jakou očekáváte v Litvínově atmosféru při semifinálových bojích?

Určitě výbornou. Když jsem se díval na jejich čtvrtfinále s Pardubicemi, chodil narvaný zimák. Ve městě je atmosféra asi stejná jako všude, kde se hraje play off. Žije tím většina lidí, kteří v Litvínově bydlí. Je to malé město, hodně lidí se mezi sebou zná. Příznivci hokeje ho hodně probírají, teď určitě ještě víc.