VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Co lidi na tribuně předváděli, až vhánělo slzy do očí, říká brankář Ondřej Bíro

Brno /ROZHOVOR/ – Zpočátku fanoušci v brněnské aréně za Lužánkami při jeho výletech na polovinu soupeře trnuli, postupem času vystřídalo nejisté pohledy povzbuzování. Mostecký brankář Ondřej Bíro pomáhal české reprezentaci na mistrovství Evropy v malém fotbalu svým typickým způsobem přečíslovat protivníka a zmáčknout jej. „Trenéři to po mně vyžadují, ale tlak si nepřipouštím, jde mimo mě," říká jedenatřicetiletý gólman, který si připsal tři prvoligové starty za České Budějovice jako záložník.

21.6.2017
SDÍLEJ:

Mostecký brankář Ondřej Bíro v akci.Foto: DENÍK/Lubomír Stehlík

Ani před třemi a půl tisíci fanoušků na finále jste necítil nervozitu při svých útočných výletech z branky?
Nedělám z toho vědu. Samozřejmě vnímám, že mě tady znalo možná padesát lidí a ostatní jsou překvapení, ale myslím, že si postupem turnaje zvykali, co nastane, když Grubise (brankář Marek Gruber – pozn. red.) vystřídám a protočíme si. Hlavu si z toho nedělám, žádný tlak jsem necítil, když udělám chybu a dostanu gól, nejde o život. Celý šampionát jsme u sebe měli Zbynďu, který je na vozíku. Pak si řeknete, že jsou daleko důležitější věci jako zdraví.

Ve finále proti Rusku jste vyslal také dost střel, ale neuspěl jste…
Mohlo se utkání otočit, kdybych dal gól, střel jsem měl několik, ale prostě to nepadlo. Klukům jsem říkal, že nejde o život, když prohrajeme a lidi uvidí, že do toho dáme všechno, zvlášť tady v Brně zatleskají. Mohli jsme vypadnout s Bulhary či Rumuny, nakonec jsme těsně nedosáhli na zlato.

Ani v obtížných situacích nezmatkujete, kličky vám vycházejí. Záleží na sebedůvěře?
Je to o sebevědomí, nesmíte si připouštět tlak, jde to ruku v ruce. Hlavně k tomu potřebujete spoluhráče, kteří vám věří. Vědí, že třeba vyjedu, udělám někomu kličku, vystřelím, ale už tam bude někdo, kdo mě jistí zezadu. Fungovali jsme tady jako super parta, kluci věřili mně a já jim. Jen škoda, že jsme to nedotáhli do zlata.

Ve finále jste podlehli Rusku až 1:2 po pokutových kopech. Doceníte stříbro, až odezní zklamání?
Je to pořád smíšené, hráli jsme doma, chtěli jsme zlato a máme stříbro. Bolí to a mrzí, dělil nás kousek. Myslím, že jsme měli víc ze hry než Rusové i víc šancí, jejich gólman podle mě odchytal životní zápas, ne nadarmo byl vyhlášen nejlepším brankářem šampionátu. Určitě výsledek doceníme později, udělali jsme za posledních šest let nejlepší výsledek na šampionátech, stříbro nám nesmrdí.

Nasbíral jste v kariéře také tři ligové starty, kam stříbro z mistrovství Evropy řadíte?
Tři starty v lize jsou taková epizodní rolička, ale tady jsem reprezentoval svoji zemi, bojoval jsem za lvíčka na prsou. Lidi na tribunách byli fantastičtí a říkal jsem klukům, ať si to užíváme, protože tohle už nikdo z nás nikdy nezažije. Nechci kluky nějak shazovat, že nemají na vyšší soutěž, ale taková atmosféra není ani na třech čtvrtinách ligových stadionů u nás. Ztratili jsme penalty a lidi nám děkovali, křičeli: Pro nás jste mistři! To až dojme, vhání slzy do očí, ne z prohry, ale z toho, co lidi na tribunách předvádějí a dokáží připravit za atmosféru. Byla to nádhera.

Rusko ve druhé půli srovnalo ekvilibristickým gólem kapitána Alekseje Medvěděva ranou přes hlavu z bezprostřední blízkosti. Může s tím gólman něco dělat?
Ruský brankář vyvezl balon, nastřelil jej úplně mimo, jenže toho frajera trefil shodou okolností do placky, míč šel nahoru a on ho akorát nožema uklidil. Je to o štěstí, buď mohl trefit mě, nebo bránu.

Na pokutové kopy se vrátil do branky Marek Gruber. Chtěl jste v rozstřelu chytat?
Určitě bych nechytal. Rozhodnutí záviselo na trenérech, ale za poslední tři, čtyři roky nemám v rozstřelech chycenou jedinou penaltu, pouze jednu v Olomouci hráč kopl do břevna a šla ven. Grubis je navíc ortodoxní gólman ve velkém fotbale, v tom to bylo jasné, ani jsem se do brány nehnal. Měli jsme ruské střelce nastudované, viděli jsme na videu jejich penalty proti Kazachstánu, kdy kopali všechno po pravé ruce gólmana. Jenže najednou ve finále to doprava kopl jen poslední hráč. Grubis to měl na ruce, to je bohužel fotbal.

Autor: Jaroslav Kára

21.6.2017 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Jiří Suchý

Rodinu věčně mladých rozšíří Jiří Suchý

Bývalý litvínovský hokejista Petr Klíma.

Litvínovský talent Petr Klíma je zpět v Čechách a plánuje práci u hokeje

Mostečan Roman Švec se pohřešuje už přes dva měsíce

Most - Policie zatím nemá žádné informace o tom, kde by mohl být pohřešovaný 39letý Mostečan Roman Švec. 

Svatá Anna bude hezčí. Opravuje ji restaurátor

Most - Památka stála nejprve ve starém Mostě, pak v Českých Zlatníkách.

Víte si rady s dýní? Pošlete nám svůj nejlepší recept!

Dýně, druh tykve, má v kuchyni široké využití. Byť nejznámější je asi polévka, lze ji připravovat na mnoho způsobů, vařit, péct nebo zavařovat. Pochlubte se, jak si tuto zeleninu vychutnáváte vy!

Nádraží na Moldavě možná ožije

Krušné hory – Na velikém objektu nádraží se podepisuje zub času. Mohlo by se tam vrátit alespoň občerstvení.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení